Co je to evangelizace

Evangelizace je osobním vyjádřením věřícího člověka o své naději v Kristu. Je to naplnění přirozené touhy povědět o tom, co pro nás osobně Ježíš v životě učinil.
Evangelizace má vyvěrat ze srdce a má být upřímná.

Šíření dobré zprávy o Ježíšově spásné oběti je pro druhé záchranou, pro věřícího nesplaceným dluhem vůči druhým a přirozenou vlastností nezadržovat pravdu v sobě, nezapřít svého Spasitele.

Je mnoho způsobů jak evangelium sdělit, ať už ústní, nebo písemnou formou, nápaditým způsobem, nebo jednoduchým vyslovením slov jak nám sami přijdou do úst.

Evangelium je zpráva o Ježíšově životě tady na zemi, o tom, co udělal pro svět, a o tom, jak se k tomu my jako hříšní lidé máme postavit. Každý evangelista by měl umět dokázat vysvětlit, co je to hřích, pokání a v čem spočívá víra v Ježíše Krista. Význam Kristova kříže je stěžejní pro pochopení celé problematiky evangelia.

K evangeliu nedílně patří Boží Slovo – Bible, která je dobrým dárkem pro nově obrácené lidi. Je dobré jim správně vysvětlit, jak se Bible čte a kde najdou nejdůležitější pomoc.

Na evangelium také navazuje nabídka další komunikace, kterou může zprostředkovat přímo evangelista, s kterým dotyčný mluví, nebo jeho pomocník. Pokud dotyčný souhlasí, je veden do společenství věřících, kteří jsou tím nejlepším předpokladem dalšího růstu, neboť zajišťují potřebnou výuku.

Velmi důležitým prvkem u nově obráceného člověka je jeho další osobní svobodné hledání Boha. Je velmi důležité zachovat u každého věřícího čistý osobní přístup k Bohu na základě svobodného rozhodnutí.

Evangelista je při evangelizaci jako záchranná loď, která pomáhá tonoucím na bezpečný břeh. Je důležité, aby při evangeliu byly zachovány základní prvky Ježíšova přístupu. Těmi jsou láska, zachování svobodného rozhodnutí a vyjádření pravdy. Ačkoliv evangelista může utržit mnohá zranění od lidí, které oslovuje, měl by si v sobě stále zachovat postoj lásky, víry a naděje. Ačkoliv v jeho paměti dotyčný člověk zůstává jako negativní vzpomínka, měl by udržet k dotyčnému člověku postoj víry. Věřit, že se dotyčný změnil a je na tom lépe. Dále mít o dotyčném tu nejlepší naději. A milovat, ačkoliv se k němu nezachoval pěkně. Je potřeba umět zapomenout, odpustit a milovat. Vzorem je Pán Ježíš, který k těm, kteří ho ukřižovali říká: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“.
Neměl by také zapomínat na úctu a pochopení druhých.

Sdílení evangelia je podmětem, díky kterému umíráme sami sobě, bereme svůj kříž a následujeme Ježíše, našeho Pána. Jsme ochotni nést šrámy na svých zádech pro Jeho jméno. Děláme to z vděčnosti Jemu a z lásky k Němu. Uvědomění si skutečné hodnoty Ježíšovy oběti budí neodkladnou touhu vlastní duše jít a sloužit svému Pánu. Pokud On šel na kříž za hřích světa, protože tak miloval lidi na zemi, pak ti, kteří o tomto záměru svého Boha vědí, jdou, aby svému Pánu pomohli dokončit jeho záměr. Když my nepůjdeme, tak kdo? Když my neřekneme o své naději, tak co jiného vytrhne lidi z hořícího jezera, než zpráva o Kristu?
Evangelium se často stává životní vizí a od základu mění život. Často se stává životním stylem a celoživotním během. Soucitné srdce, nepodvolení vlastním požadavkům a úplné odevzdání se Ježíši Kristu jsou osobním ovocem u evangelistů.