Základní problematika

Ve Zjevení v 2. kapitole je zmíněno, co od nás/církví Bůh očekává. Vedle služby druhým, zachování věrnosti, vynaložení úsilí a nezapření Jeho jména je potřeba nezapomínat na prvotní lásku, na kterou se tam klade velký důraz, kolik Bohu záleží na tom, abychom Ho milovali, službu bychom neměli upřednostnit před lásku s Ním. Je zde varování před těmi, kdo jsou zlí a vydávají se za apoštoly, před těmi, kdo si říkají Židé, ale nejsou, před zastánci učení Balaámova a před ženou Jezábel. Na takové věci si musíme dávat pozor.
Je velmi důležité zachovávat Ježíšovo učení a dávat si pozor na tyto prvky, které bez patřičného zkoumání sebe samého, vlastních skutků a toho, co se děje kolem nás, mohou uniknout zraku a svést nás od vedení Pánova projevujícího se Duchem svatým a pokojem. Proto je velmi důležité znát Boží slovo a zachovávat vlastní čistotu v první řadě, a po té ve střídmosti působit s obezřetností a v jistém bezchybném „vycházení a vcházení“. Služba naší působnosti má být čistým projevem lásky a milosti, máme charakterizovat Krista a nemůžeme si dovolit dotyčnému zatemnit pohled na křesťany. Kdo nemá v pořádku vlastní život, nerozeznává co je dobré a co špatné, neumí se vyvarovat nástrahám, bude to mít na poli světa velmi těžké a vydává se tak spíše do cesty bludiště, než na „cestu vzhůru“.
Samotná služba je výukou jednotlivců, kteří touží jít za Pánem, je potřeba mít zkoumavé srdce, opravdově hledat Pána, nepohrdat poučením starších, dokázat rozpoznat kde zachovat vlastní svobodu, či přímo nasadit obranný štít, a kde naopak ustoupit a upřednostnit druhého s ohledem na jeho slabosti. Život křesťana má být živým vztahem s Pánem, kde každý úsek cesty jsme ochotni správně se vyučit a odnést si to nejlepší z toho, co se dělo, také dokázat přiznat vlastní chyby a dojít k upřednostnění druhého před sebe. V každém ohledu plnit Kristův Zákon. Poznat Krista a být Kristem poznán.
Na nejvyšší místo lidského života stavím Ježíše Krista samotného, Cíl naší cesty, Vrchol všeho žití na zemi, Toho, pro Nějž každou chvíli máme i dýchat. On je tou hlavní hodnotou všeho našeho žití.
Chvála Jemu samotnému, nejen jako zpěv, ale jako životní styl, je neustálým vztahem s Ním. Jako Ježíš byl stále v upřímném vztahu s Otcem, i my máme být v takovém vztahu s Ježíšem. Máme být jedno s Ježíšem i Otcem. V 15. kapitole Janova evangelia je nám toto kladeno jako předpoklad správné služby, neboť bez Něho nemůžeme činit nic, ruku v ruce s tím jde „zůstávání v Jeho lásce“. Tady tedy jde vidět, že se nejedná pouze o odděleně vykonané skutky vztahu s Bohem a služby, ale jedná se o „nový život“. V Bibli nacházíme mnoho zmínek o novém stvoření, kterým jako Boží děti máme být, zvláště apoštol Pavel se o něm při svých nejhlubších duchovních slovech zmiňuje. Být nové stvoření je tolik nádherná podstata křesťana totožná s Božím královstvím mezi námi, s dědictvím, které nám Ježíš vybojoval na kříži. Být nové stvoření, ke kterému otevírá bránu láska k Němu, charakterizuje plně nové žití lidí, kteří se plně odevzdali Kristu.
Po celé zemi můžeme spatřit odevzdané služebníky, kteří svůj život plně odevzdali svému Pánu, kteří jsou hotoví pro Něj i zemřít, kteří nesou šrámy pro Jeho jméno, a kteří jsou velkým povzbuzení a kompasem v cestě za skutečným novým životem v Kristu pro ostatní. Skutečně zde platí, že „kdo svůj život ztratí, nalezne jej“. Krása jednoty s Kristem je věcí, kterou svět a vše hmotné kolem nás nemůže narušit. Takoví lidé očekávají upřímně příchod Pána a touží po své nebeské vlasti.
Ježíš Kristus jako Hlava a Ten, komu je dána veškerá moc na nebi i na zemi, je Ten, v kterého máme složit svou naději, důvěru, a to zcela bez výjimky. Umění důvěřovat Mu, znát Ho, vědět neochvějně, že je a jedná, se stává skálou, na které stojíme, a to až tak, že každé slovo vyřčené z Jeho úst, je hmotnější a pevnější než vše kolem nás. Důvěra v něho je vírou, v které můžeme odpočívat, vědomi si Otcovy lásky, kde vše dobré vychází od Něho, On si první zamiloval nás, ne my Jeho. Toto uvědomění nás učí stát se dětmi, kteří svým odevzdáním se na Otce, přemáhají svět. Neochvějná víra v Něho a zaměření se na Něj je úplným řešením ve všech situacích.
Láska s Bohem je tedy něčím zcela novým, něčím s čím se v obyčejném světe nesetkáme. Je pro nás příčinou odevzdání všeho, abychom v Něm získali to, co pro nás naplánoval. V úplném odevzdání nalézáme obrovské dědictví, které nás jako nové stvoření staví do nového života, v kterém nechybí život, láska, světlo, jistota a přímý vztah s Pánem. Jeho přítomnost je to, kam patříme. Nalézáme skutečné místo v Jeho domě a skutečnou radost. To, co Ježíš přišel nastolit je Boží království, vystavěl nový (duchovní) chrám, jehož můžeme být součástí a nacházíme na sobě otisky Jeho moci.
Tak naše dny jsou prožívány pro Něho a my docházíme cíle své víry, spásy duší, abychom se stáli chválou Jeho slávy. A tak všechny skutky jsou vykonány pro Něho, a proto aby Mu byla vzdána chvála, protože On je ten Jediný,… který to s námi myslí dobře.
Aja