Cesta, Pravda, Život

Ježíš v dnešní době nepředstavuje jen náboženskou osobnost, Ježíš v reálných lidských životech představuje skutečnou Boží pomoc, Cestu k požehnání a Život v plnosti. Pravdu nám osvětluje v tom, že každý z nás není schopný ospravedlnit se před spravedlivým Bohem, pokud neuvěříme v zástupnou oběť svatého a čistého Božího Syna.

To pojmenování „náboženské osobnosti“ můžeme úplně vynechat, protože ten, kdo uvěří, že je Ježíš Boží Syn, a že zemřel za naše hříchy, že byl vzkříšen z mrtvých a vyzná před Ním, že je hříšný a že Krista potřebuje, vstupuje do vztahu s Bohem, pokud vše dělá ze srdce. Pokud nám na Kristu záleží a chápeme kolik Ho stálo naše očištění, vlastní život, začínáme být schopni porozumět Jeho lásce, která podstatně mění pohled na život, sebe a Jeho. Pak už Ho označíme jedině jako Přítele, Pána, Krále, protože si Ho vážíme.



Takový člověk vydává Bohu svůj život a chce, aby si ho On sám vedl. To způsobuje převraty, protože Boží moc začne měnit náš život k lepšímu.

Některé filmy nám mohou nastínit, jak to tenkrát bylo, všechno ale pouze ilustrují. Největším zdrojem Ježíšova příběhu je Bible, dneska je dostupná v mnoha překladech a aplikacích. Mnohé silné důkazy o Bohu přináší setkání s těmi, kteří už s Bohem žijí, můžeme porovnat jejich zkušenosti. Ne však každý přináší pravdu a je potřeba vidět to správné. Bůh ale reaguje na skutečnou víru a touhu najít, naše upřímné volání k Němu způsobuje Jeho vedení, abychom vše dobře pochopili.

Důkaz reality Bible nese i místo tady na zemi, kde se Ježíš narodil a po svůj život pohyboval, je jím země Izrael. Stejně však jako prázdná náboženskost nemá nic společného s opravdovým vztahem s Bohem, tak i v Izraeli je mnoho prázdných náboženských věcí, mezi kterými se musíme proplétat, abychom našly ty skutečné stopy pravdy uprostřed toho. Klanění se prázdným předmětům nemá nic společného s vírou v Ježíše Krista. Jako věřící v tohoto Pána zůstávám obyčejným člověkem, který jen chápe příběh lásky, který se stal tenkrát na kříži a nechám si jím změnit život.

Člověk, který je změněný touto realitou Božího Syna, začíná také žít jinak. Často začínáme sloužit druhým, máme touhu pomoct těm, kdo bez naší pomoci propadají zoufalství. Začínáme chápat skutečné vnitřní hodnoty života a lásky k druhým. Mnozí křesťané pro tuto změnu života a pochopení této reality do hloubky, dokáží umenšit sami sebe pro pomoc druhým. Víme, že mnozí pro svoji víru umírají. Svědčí to o odevzdaném srdci a také o tom, že existuje život po smrti.

V dnešní době máme již plnou řadu biblických archeologických nálezů. Většina z nich je v angličtině, můžete je najít pod jménem Ron Wyatt. Můžeme mít mnohá zjevení o Bohu, ale v první části skutečně musíme chápat potřebu odpuštění hříchů v Kristu Ježíši a odevzdání se Jemu.

Jedné noci se mi zdál sen. Kráčela jsem po pobřeží se svým Pánem. Na temném nebi se promítaly obrazy z mého života. Životní příběh provázely dvoje stopy v písku, jedny moje, ty druhé patřily mému Pánovi.
Když se mi zjevil poslední obraz, ohlédla jsem se za sebe a jaké bylo moje překvapení! Vidím, že nejednou se v písku črtají jen jedny šlépěje. A bývalo to právě v těch nejtěžších obdobích mého života.
Dlouho mi to nedávalo pokoj, až jsem se v rozpacích obrátila k Pánovi: „Pane, když jsem se vydala následovat Tě, slíbil jsi, že celou cestu půjdeš se mnou a budeš ke mně promlouvat. Ale viděla jsem, že v těch nejsmutnějších chvílích mého života se v písku črtaly jen jedny stopy. Vskutku nechápu, jak jsi mne mohl nechat samotnou, když jsem Tě nejvíc potřebovala.“
On zašeptal: „Dítě moje drahé, Mám tě rád a nikdy tě nenechám samotnou, nikdy, ani když tíha života dolehne a osud tě bude zkoušet. Ty jedny stopy, které jsi viděla, tam zůstaly právě z chvil,

kdy jsem tě nesl.“