Být loser

Je jedno místo v Bibli, které mi dlouho nedávalo smysl. Až jsem pochopila jednu věc…

Utrpení,
srdce,
ztrácet,
stávat se chudým,
odevzdat, dát, co je tvé,
vědomě odevzdávat své nároky,
vědomě se stávat chudým,
smířit se s utrpením
obohacuje.
Jak?
Ten, kdo ztrácí – je považován za menšího – je ten, koho si všímá Bůh.
Proč?
Rozhodl se tak?
Nebo je to pravidlo, které platí, že přes vlastní záměry, pýchu, naplnění vlastních tužeb neprojdeme do Božího království? Úzká cesta je vždy úzká, člověk
na ní ztrácí,… ale duchovně získává. Proč?
Je utrpení vstupem? A nebo jen učí zadívat se na dno vlastní lidské duše a uvědomit si, že sám nezmohu nic?
Není pokoření přístupem k Bohu?
Začínám chápat víc, je to životním postojem.
Je krásné naučit se ztrácet, abys získal velikost Boží náruče.

[CEP2001] Matouš 5:3-12
„Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.
Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.
Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.
Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.
Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.
Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.
Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.
Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.

,,Blahoslavení, kdo mají duši chudého, neboť jejich je nebeské království.

Zbožnost, moudrost, duchovní úspěch.
Lidé pokládaní obyčejně za nešťastné a prokleté, jsou šťastní, poněvadž mají schopnost přijmout požehnání nebeského království.
Jedná se bezprostředně o mravní postoje člověka.
Chudí v duchu, pokorní,
ti, kteří byli o vše připraveni,
i ti, kteří se toho dobrovolně vzdávají,
poslední,
maličcí…
… jsou pohotoví k přijetí Božího království, jsou blahoslavení.

Chudoba, jde ruku v ruce s duchovním dětstvím, které je pro vstup do nebeského království nutné.

[JB-2012] Sofoniáš 2:3 Hledejte Jahva, vy všichni pokorní země, kteří plníte jeho nařízení. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru: snad budete v bezpečí v den Jahvova hněvu.

[CEP2001] Matouš 11:25 V ten čas řekl Ježíš: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým.

Ti, kdo jsou ponížení, vědomí vlastní „bídy“, chápou dobře potřebu záchrany. Vděčné srdce dokáže skutečně milovat.
Vlastím zříkáním se se snad otvírá srdce, které hledí na Pána…
… a On se mu dává poznat.
Láska doprovází vděčnost. Komu se hodně odpouští, ten hodně miluje.
Odevzdané srdce je vstup.
Být „chudý“ je jako otevřít dveře do světa nebe.
Vědomě se vzdávat, je jako dokazovat, že Bůh je pro mě víc.

A zde už mě to vede do problematiky obětí.
(Láska, která nedává oběti, není láskou.)

Možná je to cesta pro ty, kteří touží setkat se s Bohem.

Izajáš 61:2-3
potěšit všechny truchlící,
pozvednout truchlící na Sijónu,
dát jim místo popela na hlavu čelenku