Zrodí mnoho nespravedlnosti vytouženou spravedlnost?

Někdy je život plný utrpení, nespravedlnosti a bezpráví.
Někdy přichází rána za ránou. Jsme těmi, na které se lepí smůla. Ačkoliv děláme dobro, přichází zpět pouze zlo.
Do našeho života vejdou katastrofy a my se ptáme: Proč? Cožpak není Bůh, který to mohl zastavit?
Někdy spravedlnost dlouho čeká s odpovědí.
Nutno ale podotknout, že se možná čeká až naše spravedlnost přebije všechnu nespravedlnost.
Pokud stále na nespravedlnosti reagujeme zlem, jsme i my blíž produkci vlastního zla než dobra.
Spravedlnost však přichází, pokud na všechnu nespravedlnost stále odpovídáme dobrem.
Pak se jisto jistě nikdy neopozdí.

Je tedy mnohem důležitější, co je uvnitř nás, než to, co se děje kolem. Vlastní spravedlnost nemůže překonat venkovní nespravedlnost.
A jednou za každou slzu sklidíme radost, za vše, co jsme dali, se nám vrátí zpět.

Melou opravdu Boží mlýny pomalu, ale jistě?
Jde nám o odplatu, nebo překračujeme zlo rozhodnuti jít pouze za dobrem?
Stáváme se vykonavateli spravedlnosti, aby tak síla spravedlnosti překonala okolní nespravedlnost?
Pak je úplně jedno jak silně fouká vítr, ty mlýny budou svištět, i kdyby bylo bezvětří.