Hranice a svoboda

Otroctví bylo odedávna jedním z břemen, které satan nakládal s oblibou na lid.
Svoboda člověka bývá omezována i dnes a to z mnoha směrů.

Ať už je to v práci, v rodině, nebo jinde, boj, který se odehrává, nás nutí být stále v pozoru.
Buď svou svobodu obhájíme, nebo podlehneme manipulaci.
Ideální stav, který potvrzuje svobodu člověka, je uvědomělé rozhodnutí co dá a co nedá.

Vytyčení hranic a zachovávání svobody je běžným bojem každého člověka. Tento boj se děje dnes a denně a je naprosto normálním jevem vztahů. Bez něho
se stáváme otroky. Automatické nastavení spravedlivého jednání ve vztazích se dnes už považuje za zázrak. Proto má každý pevně držet své nastavené hranice
a zachovávat svou svobodu, která mu náleží. Za své rozhodnutí neseme plnohodnotné následky, ať už hranice držíme, nebo dobrovolně posouváme. Naše rozhodování odráží vnitřní úvahu plusů a mínusů, které z dané věci vyplývají. Často dochází ke zneužití převahy mínusů vůči druhému.

Nastavení hranic je důležité nejen vůči druhým lidem, ale také vůči sám sobě. Pro správné nastavení hranic uvnitř sebe musíme zvážit věci, s kterými něco udělat můžeme a pustit věci, s kterými nic nezmůžeme. Smířit se s věcmi života tak, jak jsou, a pustit se pouze do budování věcí, s kterými něco udělat můžeme. Podle svých cílů nastavit také své postoje a plány.

Pokud nám Pán ukazuje Boží plán a zákony, kterých se máme držet, musíme v nich zůstat pevní a osvědčit vytrvalost. Nehledat únik, ale stát se bojovníkem uprostřed boje. Okolnosti, které člověka drtí, stav, do kterého se dostal a nemůže s ním pohnout, prolamovat nastavenou vírou a nepustit sám sebe za hranice nastavené víry.

Víra přenáší z nepohnutelných trápení do nového světa.

Stůj pevně ve víře.

Vrcholným bojem je obhájit svou touhu jít naplno za Pánem. Tam, kde jsme podléhali lidským nastavením odpovídajícím otroctví, se musíme doslova vyrvat dosavadním opratím. A tento boj za nás nikdo nevybojuje, naopak bude mnoho těch, kteří půjdou proti nám.