„Potěšte, potěšte můj lid,“
praví váš Bůh.
Mluvte k srdci Jeruzaléma, provolejte k němu:
Čas jeho služby se naplnil, odpykal si své provinění.
Vždyť z Hospodinovy ruky přijal dvojnásobně za všechny své hříchy.
Hlas volajícího: „Připravte na poušti cestu Hospodinu!
Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha!
Každé údolí ať je vyvýšeno, každá hora a pahorek sníženy.
Pahorkatina ať v rovinu se změní a horské hřbety v pláně.
I zjeví se Hospodinova sláva a všechno tvorstvo společně spatří, že promluvila Hospodinova ústa.“
Hlas toho, jenž praví: „Volej!“
I otázal se: „Co mám volat?“
„Všechno tvorstvo je tráva a všechna jeho spolehlivost jak polní kvítí.
Tráva usychá, květ vadne, zavane-li na něj vítr Hospodinův. Věru, lid je pouhá tráva.
Tráva usychá, květ vadne,
ale slovo Boha našeho je stálé navěky.“
Vystup si na horu vysokou, Sijóne, který neseš radostnou zvěst, co nejvíc zesil svůj hlas, Jeruzaléme, který neseš radostnou zvěst, zesil jej, neboj se!
Řekni judským městům:
„Hle, váš Bůh!
Panovník Hospodin přichází s mocí, jeho paže se ujme vlády. Hle, svoji mzdu má s sebou, u sebe svůj výdělek.
Podobné příspěvky
Žalm 150
Ježíš zemřel za Boží národ a za rozptýlené Boží děti
Bible a Duch svatý