Mytí nohou

O čem je vlastně onen příběh o mytí nohou, kdy se Ježíš sklání k učedníkům a stává se jejich služebníkem.
Je to o otroctví?
Máme být jeden druhému natolik ponížení, že mu budeme sloužit jako bez vlastních práv?
Určitě ne, v Izraelském národě podle toho, co popisuje Bible, sluha nebyl tolik podřízený a bez práv, jako si dnes myslíme. Ve skutečnosti při mytí nohou šlo o něco jiného.
Můžeme to nazvat služebnictvím.
Být služebníkem není tolik o ponížení se na nižší úroveň, jako o ochotě sloužit jeden druhému.
Služebník nemá ani na druhé straně povýšenou pozici pro žádný z důvodů služby.

Jako lidé se často ponižujeme, nebo povyšujeme, přemýšlíme o své hodnotě a chceme ze své přirozenosti vždy víc.
Služebnictví je o obětavé lásce. A obětavá láska neztrácí svou hodnotu. Ať slouží v podřadné pozici nebo někde na vrcholu, má pořád tu stejnou hodnotu.
Ježíš při mytí nohou ukazuje na cestu vzhůru. Když se dokážeme ponížit, když zapomeneme na sebe, když nehodnotíme, stoupáme výš a nic nás nedokáže urazit.
Ježíš nás tímto vyučováním nezotročuje, ale počítá s Duchovními zákony a s jedinou cestou vzhůru.
Musíme být jako On a On se stal služebníkem.