Dobro a zlo

Každý člověk má svědomí, každý člověk zná, co je dobré a co zlé. Pojetí dobra a zla je do chápání člověka zadáno jako software.
Celý svět tuší, v čem je temný a v čem světlý. Každý z nás ví, jaké chování je přístojné a jaké ne. Občas se snažíme hranice porušit, abychom se přesvědčili
o tom, že se stanovené přestupky vždy odhalí. V opačném případě míváme strach z pevně stanovených hranic.

I když neznáme Stvořitelem stanovené Zákony, všichni vnímáme, když je porušíme. Jako by do nás bylo zapsáno nikdy nevyslovené pravidlo. Ze své spravedlnosti sklízíme, i když daný Zákon neznáme.
Svědomí je často silnou pomůckou a radost z dobrých činů motorem.

I když neznáme hlubokou moudrost, naše obyčejná rozhodnutí nás mohou vést do světa spravedlnosti a dobrého života.

Římanům 2:6-11
On „odplatí každému podle jeho skutků“:
těm, kteří vytrvalostí v konání dobra hledají slávu, čest a nesmrtelnost, věčným životem;
těm však, kteří jsou svárliví a neposlušní pravdě, ale poslouchají nepravost, [odplatí] zuřivostí a hněvem,
soužením a úzkostí, duši každého člověka, který koná zlo, předně Židu, ale i Řeku.
Avšak sláva, čest a pokoj každému, kdo koná dobro, předně Židu, ale i Řeku.
Neboť Bůh nestraní nikomu.

Římanům 2:13
Neboť před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ospravedlněni budou ti, kdo Zákon plní.
Když totiž pohané, kteří nemají Zákon, dělají z přirozenosti to, co Zákon přikazuje, takoví, ač nemají Zákon, jsou Zákonem sami sobě.
Takoví prokazují dílo Zákona zapsaného v jejich srdcích, což dosvědčuje i jejich svědomí a myšlenky, které se navzájem obviňují anebo obhajují.