Omilostnění

Náboženský duch křičel: „Nesmíš podle zákona! A musíš podle zákona!“.
Křičel na Ježíše, křičel na učedníky, křičel na další následovníky Krista.
Pavel říká, jsem svobodný zákonu, neboť mě zákon Ducha osvobodil do zákona hříchu a smrti.

Ř 8:2 Zákon Ducha života v Kristu Ježíši tě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti.

Přesto Ježíš říká, nepřišel jsem Zákon zrušit.
Pavel se zde nevyhrazuje proti přikázáním Božím, ale proti souzení lidí podle Zákona a snahu zotročit věřící přikázáními zákona, jako to dělali i Ježíši, kdy svými přikázáními ničili milosrdenství a soucit.
Neznamená to ale, že všechna přikázání správného chování byla vymazána, protože jsme svobodni zákonu, znamená to, že farizeové a zákoníci Boží jednání nazvali jednáním Belzebuba a rouhali se tak proti Duchu svatému, který je součástí Zákona Božího. Byli tedy úplně mimo Boží vůli a Ježíš sám o nich říká, že jejich otec je Satan. Byli tedy z úplně jiného ducha. A před tímto duchem jsme chráněni Ježíšovou milostí, věříme v Krista, který tento Zákon dal a skrze Ducha svatého vložil do našich srdcí, proto jsme vírou v Krista omilostněni, ale i tam třesoucí se před přestoupením Zákona. Počínání zákoníků však z Boha nebylo. Počínání náboženského ducha z Boha není, i když se Božím zákonem ohání, však z nenávisti a láska v něm není.

Proto tedy nemůžeme vyrušit přikázání spravedlnosti a práva, sám Duch nás do dokonalého jednání podle Zákona vede. Ten, kdo skutečně miluje Ježíše, dodržuje všechna přikázání – na Bohu mu velice záleží.

1.Jan 5:3 Láska k Bohu je v tom, abychom plnili jeho přikázání – a jeho přikázání nejsou těžká.

J 14:21 Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a dám se mu poznat.