Izajáš 53:1

Kdo uvěřil tomu, co jsme slýchali, a komu se zjevila Jahvova paže?
Jako výhonek před ním vyrostl, jako kořen ve vyprahlé zemi;
bez krásy, bez jasu, nepřivábil naše pohledy, bez podoby, jež by nás okouzlila;
pohrdalo se jím, byl opuštěn od lidí,
muž bolesti, uvyklý na utrpení, jako někdo, před kým si lidé zahalují tvář,
pohrdalo se jím, vůbec jsme si ho nevážili.

On nesl naše utrpení a našimi bolestmi byl obtížen.
A my jsme se o něm domnívali, že byl ztrestán, zbitý od Boha a pokořený.
Ale on byl proboden za naše zločiny, zdrcen za naše provinění.
Trest, jenž nám vrací pokoj, spočívá na něm a v jeho ranách nacházíme uzdravení.
Všichni jsme bloudili jako ovce, každý si šel vlastní cestou a Jahve dal, že na něho padla provinění nás všech.
Když ho týrali, pokořoval se, neotvíral ústa jako beránek, jenž se dává odvádět na jatka, jako před střihači němá ovce neotvíral ústa.
Chopili se ho násilím, byl souzen.
Kdo z jeho současníků se znepokojoval, že byl vyloučen ze země živých, že byl zbit za zločin svého lidu?
Pohřbili ho s bezbožníky a hrob má u bohatého, ačkoli nespáchal žádné násilí a v jeho ústech nebyl klam.
Jahve ho chtěl zdrtit utrpením; přináší-li svůj život jako smírnou oběť, dočká se potomstva, bude déle žít a jím se naplní Jahvova vůle.

Po zkoušce, kterou vytrpěla jeho duše, uvidí světlo a bude naplněn.
Spravedlivý, můj Služebník, ospravedlní svým poznáním mnohé, tím, že sám na sebe uvalí jejich provinění.
Proto bude mít svůj podíl mezi mnohými a s mocnými se bude dělit o kořist, protože vydal sám sebe na smrt a protože ho počítali ke zločincům,
zatímco on nesl hřích mnohých a přimlouval se za zločince.