Jan 14 a jednota

Zamyšlení nad slovy Ježíše v 14. kapitole Janova evangelia otvírá mnoho hlubokých věcí.
Ježíš mluví o věcech nepřirozených pro svět, o věcech, které nás zvedají do oblasti nad lidskou představivost.

…Kdo viděl mě, viděl Otce…
…Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně?
Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám od sebe,
ale Otec, který ve mně přebývá, on dělá ty skutky…

…Věřte mi, že já [jsem] v Otci a Otec ve mně;
alespoň kvůli těm samotným skutkům mi věřte….

…Kdo věří ve mne, skutky, které dělám já, bude dělat i on;
a bude dělat větší [skutky] než tyto, neboť já jdu ke svému Otci…

…A kam já jdu, víte, i cestu znáte.
Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne…

Určitě celá tato kapitola potřebuje prostudovat se silným zamyšlením, výše uvedné části jsou některé z těch, které ukazují na hlubokou duchovní podstatu.
Co tedy znamená jednota s Bohem? Je předmětem této částí neustálá duchovní jednota a návaznost na Boha, která se stává celým naším životem?
Pokud pro Krista již žijeme, znamená to úzké sjednocení svojí vlastní duše s Duchem svatým – podstatou Boží pro lidi?
Pokud vezmeme v potaz veškeré učení Krista, znamená ona jednota naprosto vše, co jsme s Ním zažili, čemu jsme se vyučili a celou šíři učení Krista.
Toto vše, se všemi atributy se prolíná do jednoho celku, který je vyjádřením Otce i Syna a v kterém jsme skrze Ducha svatého nalezeni i my. Obsahuje Boží království, Božího Ducha, obsahuje Ježíšova přikázání a lásku s Ním. Tak, jako Otec miluje Syna, a Syn Otce. Ježíš také mluví o poznání a varuje nás,
abychom nebyli těmi, kterým řekne: ´Odejděte, neznám vás.´. V této jednotě je tedy zahrnuto i hluboké a skutečné poznání.
Ježíš říká, že toto u svých následovníků chce. Prožívání jednoty s Bohem má větší závažnost než prožívání skutečností světa. Zároveň učedníkům říká,
že cestu známe, tento stav je tedy dosažitelný. Stav života, v kterém činíme větší skutky než sám Ježíš, protože On šel ke svému Otci.
Toto je skutečně velká výzva dnešního dne pro náš život.