Řekl jsem: „Půjdu po své cestě a nedopustím, aby můj jazyk pobloudil, ponechám si v ústech roubík, pokud přede mnou bude bezbožník.“
Zmlkl jsem, byl jsem zticha a klidný; když jsem viděl jeho štěstí, rozjitřilo se mé utrpení.
Hořelo ve mně srdce, jak jsem na to stále myslel, oheň vzplanul a můj jazyk počal hovořit:
„Dej mi, Jahve, poznat můj konec i to, jaká je míra mých dnů, ať zvím, jak jsem křehký.
Hleď, na píď jsi mi odměřil dny, můj čas je před tebou jako nic; je pouhý vzdech každý člověk, jenž povstává, je pouhý stín lidská bytost, která jde, je pouhý vzdech bohatství, jež hromadí, nevědouc, kdo ho pobere.
A nyní, co mohu očekávat, Pane? Má naděje je v tobě.
Ode všech mých hříchů mě osvoboď, nedej, abych byl k smíchu pošetilci.
Mlčím, neotvírám ústa, protože nyní jednáš ty.
Vzdal ode mne své rány, pod úderem tvé ruky chřadnu.
Když káráš viny, napravuješ člověka, jako mol ničíš jeho touhy, pouhý vzdech jsou všechny lidské bytosti.
Slyš mou modlitbu, Jahve, propůjč sluch mému volání, nezůstávej hluchý k mým nářkům. Vždyť u tebe jsem cizinec, jen kolemjdoucí,
jako všichni mí otcové.
Odvrať svůj pohled, ať vydechnu, než odejdu a už nebudu.“
Boj člověka, který chce jít naplno za Bohem, je často i o tom nejít s proudem, ale proti proudu. Mnoho lidí může svým názorem měnit naší cestu a je důležité zůstat na správné cestě nehledě na ostatní. Ačkoliv vidíme bezbožníka s jeho štěstím, nemáme se nechat pohltit bahnem (Žalm 69; Jeremiáš 38), které by nás na cestě zastavilo. Jako by nešlo projít názorem druhých, pokud je ctíme víc než Boha, nebo se jich potažmo bojíme.
Jeremjáš 38:14-18
Král Sidkijáš si dal přivést proroka Jeremjáše k třetímu vchodu do Hospodinova domu. Král Jeremjášovi pravil: „Ptám se tě na Hospodinovo slovo. Nic přede mnou nezatajuj!“
Jeremjáš Sidkijášovi odpověděl: „Když ti je oznámím, cožpak mě nevydáš na smrt? A když ti poradím, neposlechneš mě.“
Král Sidkijáš Jeremjášovi tajně přisáhl: „Jakože živ je Hospodin, který nám dal tento život, nevydám tě na smrt ani do rukou těch mužů,
kteří ti ukládají o život.“
I řekl Jeremjáš Sidkijášovi: „Toto praví Hospodin, Bůh zástupů, Bůh Izraele: Jestliže vyjdeš k velmožům babylónského krále, zůstaneš sám naživu a toto město nebude vypáleno; zůstaneš naživu ty i tvůj dům.
Jestliže však k velmožům babylónského krále nevyjdeš, bude toto město vydáno do rukou Kaldejců a ti je vypálí. Ani ty jim z rukou neunikneš.“
Jít po své cestě a nedopustit, aby vlastní jazyk pobloudil, zmlknout a být zticha. Když začít mluvit, tak jenom pro pomoc od Boha, nebo na příkaz Boha. Bahno jinak velmi rychle stahuje. Nepřiklonit se k „dokonalosti“ života bezbožníka, nedopustit vlastní bloudění. Nezatoužit být jako ostatní. Bahno, o kterém žalmista mluví, nepouští člověka dál po cestě a je příčinou pádu.
Žalmy 40:3
Vytrhl mě z bouřlivého víru,
z blátivého bahna;
postavil mé nohy na skálu
a utvrdil mé kroky.
Žalmy 40:5
Šťastný je takový muž,
jenž skládá svou důvěru v Jahva,
neobrací se ke vzbouřencům,
kteří zbloudili ve lži!
Podobné příspěvky
Prázdnost náboženství
Prosti pomsty
O, vy malověrní