Neodsoudí

Je umění chápat lásku Boží z perspektivy člověka.
Není možné znát, ale je možné chápat.

Člověk vidí člověka a odsoudí ho pro maličkosti.
Bůh vidí člověka a miluje ho pro chvíle, kdy se rodil.
Pro chvíle pláče, v kterých zůstal zoufale sám.
Pro zoufalé lidské ruce sevřené v pěst.
Pro myšlenky, které zotročují. Nikdo není vinen, všichni jsou obětí.

Člověk vidí zvíře jako rychlou oběť.
Bůh se o něj každodenně stará.

Boží láska je víc než mateřská. Je to právě matka, která nese bolesti dítěte.
Boží láska chápe do hloubky, snad proto, že Mu žádný moment není vzdálen. Zná každý detail.
Jak by mohl člověk rozsoudit, pro jednu chybu odsoudit, roztřídit na černé a bílé? Však nezná ani hodinu z dní bezmoci, ani jednu slzu neotíral, ani pět minut neslyšel tichý pláč.

Čas běží a On v rychlosti neodsoudil jako všichni, co spěchají.
Zůstal blízko ztrápenému. Nepustil ani na chvíli to, co Mu patří.
Stále bez ustání bude krmit zvíře i člověka, však je stvořil.
Nikdy neodsoudí pro jednu chybu, zná chvíle bezmoci.