Učedník Ježíše Krista a Vánoce

Moji drazí, blíží se každoroční boj s předvánočním shonem. Mnohdy z toho chceme utéci, ale nebývá to jednoduché. Duch Vánoc se nás snaží dohnat, zdolat
či zaměstnat. Ale s tím je potřeba se ve jménu Ježíše Krista vypořádat dle situace a možností, nenechat se polapit do sítí spotřebitelského tlaku a chaosu.

Boj na sítích

Další boj nastává na sociálních sítích mezi věřící částí populace. Jedna skupina se snaží prezentovat Vánoce jako důležité křesťanské Svátky, kterým je nutno věnovat náležitou pozornost a pietu, protože se narodil Boží Syn, Spasitel světa, tak musíme vše honosně vyzdobit.

Dále povstává určitá podskupina, která dokazuje, že narození Ježíše slavíme ve špatný čas, protože jeho skutečné narození bylo v jinou roční dobu. Takže slavit
je v prosinci není správné.

Proti nim se ozývá duchovně-opoziční skupina, která označuje Vánoce za pohanské svátky, nebo dokonce démonické, a že slavit Vánoce je vlastně modloslužba, které se nechtějí účastnit. Ano, víme, že mnozí v té době vykonávají i pohanské rituály, ale většina lidí si dává dárky zejména dětem pro radost,
které se na to celý rok těší.

A tak se na sítích odehrává lítý „duchovní boj,“ jehož autoři se předhánějí v duchovních znalostech a „správných biblických“ i historických názorech.
Osobně si myslím, že to ďáblu moc nevadí a směje se. Šermování s argumenty, to je jeho parketa. Ukrást Božímu lidu čas zbytečnými hádkami, zanést zmatek, případně zlobu, obviňování a rozkol, v tom je jak ryba ve vodě. A každý rok na to mnozí skočí jak na špek. Podobný scénář se odvíjí o Velikonocích.

Co na to učedníci Ježíše Krista?

Učedníci se učí od Krista. Jim je vlastně úplně jedno, jaká roční doba je, jaké svátky se slaví. Jejich práce je stále stejná. Nijak se nemění s dobou.
Učedníci zůstávají v Kristu, v jeho plánu záchrany, v šíření Evangelia.

Využij příležitost!

Co tedy dělat? Jaký zaujmout postoj? Jednoduše využívejme této příležitosti k šíření Evangelia. Vyvarujme se planých diskusí a předkládejme lidem fakta
o záchraně před hrůzou, která plyne z odvržení od Boha, a ukazujme cestu do věčného Božího Království.

Je dobře, že existují dvě mimořádná období. Právě Vánoční, a poté i Velikonoční svátky jsou obdobím, kdy mnozí lidé vidí filmy nebo pořady s křesťanskou tematikou, kladou si otázky, nebo jim také můžeme položit otázky sami, a tak s nimi zavést rozhovor o Dobré zprávě. Tento čas chápejme jako příležitost. Můžeme i vyjít do ulic k rozhovorům, nebo s nějakými evangelizačními nápisy, rozdávat letáky s Evangeliem, zpívat na veřejnosti nebo i kázat na ulici
do mikrofonu o dlouho očekávané záchraně, která přišla právě v Ježíši Kristu. Případně můžeme rozdávat nějaké drobné dárečky s poselstvím Evangelia.
Můžeme se modlit za jejich potřeby. Tedy pracovat způsobem, jaký je komu vlastní, nebo jak kdo má nějaké vedení.

Kdyby svátky nebyly

Představme si, že kdyby tu nebyl čas, kdy si mnozí připomínají narození a vzkříšení Ježíše Krista, možná už za dvě generace by svět zcela zapomenul na Božího Syna a velmi rychle by se začal šířit hřích. Už dnes existují statistiky, že si stále méně lidí spojuje Vánoce a Velikonoce s osobou Ježíše Krista, což je alarmující. Vzniká mezera, kterou je potřeba vyplnit. Jak by to nejspíš dopadlo, kdyby připomínání těchto dvou naprosto mimořádných událostí definitivně skončilo?

Svátky musí být!

Před několika desítkami let jsem slyšel jedno prorocké slovo, které mi zůstalo v srdci:

„… a svět si na Vánoce musí připomínat, že se narodil Ježíš Kristus,

a na Velikonoce si musí připomínat, že Ježíš zemřel za naše hříchy a poté vstal z mrtvých…“

Proto využijme této příležitosti a předejme jim dobrou zprávu o záchraně, která přišla v Ježíši Kristu na celý svět. Bude lepší, když se budeme na sítích povzbuzovat k šíření zachraňujícího Evangelia různými způsoby, než se hloupě dohadovat o ničem. Nikdy nevíme, jestli právě tyto Vánoce nejsou poslední.

„Pracujme, dokud je den, přijde noc, kdy nikdo nebude moci pracovat,“ řekl Boží syn.