Zjevení

V lidském životě Bůh promlouvá skrze hluboká vnitřní uvědomění, skrze životní zkušenosti, vede člověka k dosažení moudrosti.
Pokud člověk svěří svůj život do rukou Božích, získává od Boha vedení přímější. Jednou z těchto věcí je zjevení. Zjevení je jako náhlá přítomnost Boží, která nám zasvítí do temnot. Zjevení je hluboké a přemáhá celou osobnost. Ani mozek, ani tělo nemá silnější argument na zjevené slovo Boží.
Zjevení je jasným důkazem o Boží existenci pro člověka, který již v Boha uvěřil. Je potvrzením pro toho, kdo nepochybuje, ale věří.
V nelehkých životech přichází zjevení o Boží existenci i tam, kde není jiná možnost Boha poznat. Zjevení vždy přichází jako výzva přijít k Bohu a následovat Ho.
Zjevení může přinášet povel ke správnému směru, volbě nebo přináší varování.

Za každým silným zjevením stojí silná výzva. Kterou, když neuposlechneme, následuje fatální chyba. A tak téma zjevení volně navazuje na téma poslušnosti.

Každý chce dostávat od Boha velké věci, ale neuvědomujeme si závažnost přijetí velkých Božích věcí. Jaká je tíha svatosti? Jaká je zodpovědnost těch, kteří jsou puštěni blíž? Jak velkou daní je stát se důvěryhodným pro Pána? Kdo dokáže nést tíhu zodpovědnosti? Kdo zvládne být „obtěžkán“ výjimečností Boží tak,
aby nikdy nezradil, aby nikdy neodešel, ani nikdy nedal míň než je správné? Jak odpovíme na závažnost Boží?

Žalm 82
Bůh povstává v božské radě, uprostřed bohů soudí:
„Jak dlouho budete křivě soudit, nadržovat bezbožníkům?
Suďte ve prospěch slabého a sirotka, ubohému, nuznému zjednejte spravedlnost;
osvoboďte slabého a chudého, z ruky bezbožníků ho vyprostěte.
Nevědí, nechápou, jdou temnotou, celá země se v základech otřásá.
Já že jsem řekl: vy jste bohové, synové Nejvyššího, vy všichni?
Ale ne, vy zemřete jako každý člověk, do jednoho, knížata, padnete!“
Povstaň, Bože, suď zemi, neboť vládneš nade všemi národy.

Žalm 82 mluví o „božské radě“, u které se dá předpokládat, že byla Bohu nejblíž.
Měla vědomí závažnosti Boží, pokud byla tak blízko?
Někdy nás jímá bázeň před Bohem a je na místě pro toho, komu na Božích věcech opravdu záleží a nebere je na lehkou váhu.
Pokud nás Bůh pozve blíž a zjeví nám pravdu, která nás povolává k závažným činům, nesmíme myslet na to, jak blízko jsme, ale na Boha samotného,
na Jeho srdce a Jeho přání, co je dobré vůči Němu a jaké jsou Jeho zásady.

Cestou k „povýšení“ není naše touha být blíž, ale připravenost být stále zaměřen jen na Něj a na naplnění Jeho vůle.