Matouš 14:14-17
Když Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup [lidí];
byl naplněn soucitem k nim a uzdravil jejich nemocné.
Když pak nastal večer, přišli k němu jeho učedníci se slovy:
„Tohle místo je pusté a je už pokročilá hodina. Propusť ty zástupy, ať odejdou do vesnic a nakoupí si jídlo.“
Ježíš jim ale řekl: „Nemusejí odcházet. Vy jim dejte najíst.„
Řekli mu: „Nic tu nemáme – jen pět chlebů a dvě ryby.“
Moc k uzdravování, rozmnožování množství a dalších jsou stále k dispozici.
Pánova slova: „Vy jim dejte najíst.“ jsou výzvou k jednání v Boží moci. Jako zmocněnci.
Jsme-li naplněni soucitem k lidem a horlivostí činit Boží vůli, je to předpoklad k víře v Boha, který jedná. Potřeba zázraku, nutnost pomoci, nás nutí k hlubokém jednání v Ježíšově jménu.
Bůh dělá velké věci. (Ne mocí, ne silou, ale Duchem mým.)
Numeri 11:29
Mojžíš mu řekl: Ty žárlíš kvůli mně? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci, když by Hospodin na ně dal svého Ducha!
Boží vůle je dokonalá,
každému, kdo Ho prosí, dá svého Ducha.
On dává Ducha neomezeně.
Aby byl oslaven skrze naše životy.
Podobné příspěvky
Jan 12:1-15
Ježíš Kristus poznán jako…
Láska Boží, její plameny šlehají žárem nejprudším