Nemá, kde by hlavu složil

Lukáš 9:57-58 Když šli cestou, kdosi mu řekl: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ A Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“

Ježíš (Syn člověka) nežil v honosných palácích, ani v plné penzi hotelů.
Ježíš spal venku a dlouho do noci se modlil.

Ježíš znal co je skutečné bohatství, ačkoliv na zemi neměl mnohé statky, v nebi nikdy neztratil svou pozici.

Je přímá návaznost ve způsobu života na zemi a životě v nebi?
Rozhoduje to, jakým způsobem jsme žili na zemi, o našem budoucím životě v nebi?
Je návaznost mezi nebem a zemí?

Nejhlubší oblast v této otázce opět zaujímá vnitřní člověk a podstata postoje srdce. Naše skutky mají stále prokazovat čisté srdce. Když apoštol Pavel píše,
že může žít v nadbytku i nedostatku, stále tím prokazuje prostotu jeho srdce. Znamená to, že i v nadbytku zůstává poníženým a nadbytek nemění jeho postoj srdce. Pokud bychom na světě žili v nadbytku, ale postojem srdce zůstávali prostí, budeme nadbytek označovat stejně jako nedostatek. Znamená to, že nadbytek nemá moc změnit postoje srdce a nemá pro člověka žádný lepší význam, neboť z jeho bohatství nečerpá nic do svého pokorného srdce. Nadbytek i nedostatek nijak neovlivňují dostatek, který máme v Kristu.

Ježíš volí cestu nedostatku, sám vyznává, že nemá, kde by hlavu složil a netouží to změnit. Přichází jako chudý a žije z dostatku Otce, je tedy naprosto chráněn od nástrah nadbytku a ani nezkouší projít tímto bitevním polem tělesných žádostí.

Duchovní zákony fungují, tomu, kdo dává, bude dáno. Dobrému se vrací plná náruč do klína. Tuto plnou míru věřící může začít opět schraňovat a nepřistupovat
v průběhu svého života k Ježíšově výzvě: „Rozdej vše chudým a následuj mě.“. Ježíšovy výzvy patří do lidských životů nejen na začátku života věřícího,
ale doprovázejí nás stále skrze celý život. Vzdát se i Božího požehnání v chvíli nadbytku pro dobro druhých je ochranou před pádem a nástrahou. Ježíš ve své známosti mohl později využít nabídek zabezpečení a nadbytku, ale dále pokračuje po cestě prostého. Vytrvale se skrývá oblasti lidské slávy a nadbytku, který přináší. Můžeme říct, že tím odmítá Boží požehnání? Boží požehnání je jiné než bohatství světa, stejně jako lidská sláva nemá nic společného s věcmi nebe.
Na tomto světě bojujeme stálé boje proti svodům a nástrahám, umístit se do odpočinku a dostatku materiálního zabezpečení přináší do lidské duše nevinnou otázku: „Co by sis ještě přál?“. A zaměření Božího člověka chladne z vyhranění se pro Boha na dovolení si zpomalit a otevřít se potěchám světa.

Z této oblasti lidských nástrah se služebník opět dostává pouze Božím slovem, které opětovně přijme pro svůj život, spadne z výšiny na cestu, kterou vyhranil Ježíš (sluha není nad svého Pána) a to i tím, že přijme pro svůj život stejný postoj, jaký měl jeho Pán…. Nemám, kde bych hlavu složil.

A tak použitím svého nadbytku pro nedostatek ostatních chráníme své srdce a chráníme svou životní cestu od výkyvů, které nás zpomalují a zbytečně zaslepují.