Přímluva

V chvíli, kdy Bůh projevuje svůj hněv a je zřejmé proč, v chvíli, kdy je zcela pochopitelné Jeho jednání v hněvu, protože známe závažnost přestoupení Jeho přikázání a velikost zneuctění, máme sklonit svou tvář a přimlouvat se za odpuštění dotyčnému. Bůh jedná spravedlivě a trestá zlé činy, musí rozlišit zlo
od dobra. Ale je to Bůh, který nás nikdy zlu nechtěl vystavit, to Adam a Eva rozhodli o osudu poznání dobrého a zlého. Bůh je dobrý, proto i když přichází hněv,
je rychlý k odpuštění. Vyžaduje, abychom horlili Jeho horlivostí a přimlouvali se za ty, co hřeší.

Pinchas vběhl s kadidelnicí mezi lid, když zasáhla Boží rána, po tom, co zhřešili proti Bohu po několikáté.

Numeri 25:10
Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
Kněz Pinchas, syn Eleazara, syna Áronova, odvrátil můj hněv od synů Izraele,
když uprostřed nich horlil mou horlivostí,
a takže jsem ve své žárlivosti neskoncoval se syny Izraele.
Proto řekni: Hle, ustanovuji s ním smlouvu pokoje.
Jemu a jeho potomstvu po něm bude věčnou smlouvou kněžství,
protože horlil pro svého Boha a vykonal obřad smíření za syny Izraele.

Kristus, jako věčný Kněz, svou zástupnou smrtí, která má dopad do všech časů a dob, zastává v nebi svůj úkol Prostředníka a Přímluvce. Jeho nadčasový čin záchrany lidstva stále hovoří, jak na zemi, tak v nebi. Zastává se On, zastává se skrze svého Ducha a máme se po Jeho příkladu zastávat i my.

Židům 7:24
…ale on, protože zůstává na věky, má kněžství neměnné.
Z toho vyplývá, že je s to s konečnou platností spasit ty, kdo skrze něho přistupují k Bohu, protože je stále živ, aby se za ně přimlouval.