Poučné pohádky – Až na sám konec země 9

O ŽIRAFĚ, KTERÁ VIDÍ NEJDÁL
Byla žirafa, která bydlela v Africe, měla jednu velkou
výhodu, že viděla ze všech zvířat nejdál.
Měla vysoko hlavu, tak se mohla dobře rozhlížet.
Jmenovala se Róza. A byl tam také žirafák Sťuart.
Jednoho dne brzo vstali.
„Ahoj, jak se máš?“ řekla Róza, „Dobře.“ řekl Sťuart.
„Půjdem na pastvu?“ „Ano.“ tak šli spolu na pastvu.
Žirava ale nejídá trávu ze země ale ojídá stromy
zvrchu, takže pastva vlastne nebyla pastva, ale spíš
to bylo trhání listí a ojídání těch nejlepších lístečků.
„Podívej se támhle v dáli, vidíš to, co já?“ řekl
Sťuart na pastvě. Bylo to velké stádo slonů,
které právě přichází, „Ano, vidím je, vidím je.“ řekla
Róza a skutečně sloni se zrovna šli napít k vodě. Měli
mezi sebou zrovna malá slůňátka, která se čerstvě
narodila. Slůňátka šla pěkně uprostřed všech slonů
aby jim nikdo nic neudělal. Sťuart se dobře podíval,
kolik jich tam mohlo být? Bylo to stádo snad 50 slonů.
Roza se až lekla, ale pak si uvědomila, že je
dostatečně velká na to, aby ji sloni neudupali.
Tuuuuuuuuuuuuuu, Róza se dívala, co je to za
malého čmeláka, který tam v dáli letí, „To je letadlo.“
řekl Sťuart. Dobře se podívala pilotovi do oka, „Co
tu chceš ty mrňousi jeden…“ a houpla hlavou směrem
k letadlu a chtěla ho setřást z oblohy, jenomže ono
bylo moc vysoko. Sťuart se zasmál, „Snad si nemyslíš,
že bys to letadlo mohla setřást k zemi.“

„Kdyby bylo blíž, byl by to pořádnej kolos, to bys
koukala. Teď to vypadá jako čmelák, ale na zemi je
to pořádná velká mašina.“
„Jo joooo, to jsem nevěděla.“ řekla Róza a zamávala
ocasem jako by se nic nedělo. Uškubla další kus
lístečku. Šli potom pomalu se Sťuartem dál a
okusovali další a další stromy. Sloni už zatím došli
k vodě a koupali se a stříkali na sebe vodu z chobotu,
hráli si a sprchovali se. Bylo jim dobře. Malá slůňátka,
se snažila ve vodě plavat, ale moc jim to nešlo.
Fiiiiii, nasálo vodu jedno slůně a napilo se zplna hrdla,
mělo úplně kulaté bříško, jak ho mělo plné vody.
Teta slonice mu řekla: „Nepij tolik vody, abychom tě
potom tadyodsud vytáhli, víš jak je vysoký břeh, abys
nám tady neuvízlo.“.
Slůňátko tedy přestalo pít a snažilo se vyškrabat
na břeh, aby mu nehrozilo nebezpečí, že se tam
nedostane. A podařilo se mu to. Za chvíli bylo
na břehu. Tuuuuuuu tuuuuu, zatroubil jeden slon
a další, tuuuuuu tuuuuuu, užívali si sloni.
A opodál ležel lev a lvice a jejich lvíčata. Všichni se
tam vyvalovali na slunci a vůbec jim nevadilo, že jsou
40°stupňová vedra, byli zvyklí. Žirafa se radši moc
kolem lva neprocházela, aby jí lev neukousl nohu a
nezabil jí. Byla radši kousek dál.
Za to slon se lva nebál, věděl, že si na takového
velkého kolosa lev nedovolí. Tuuuuuuu tuuuuuuu,
znova zatroubil a za křovím se objevil malý černoch,
měl jenom trenýrky a na rameni luk a šípy, šel na lov.

Tuuuuuu tuuuuuu, znova zatroubil slon, černoch se
rozhlíží po krajině, dlaň má přiloženou k čelu, aby mu
slunce nesvítilo do očí. „Klakle kla kle kla klekel“
promluvil něco na své přátele, kteří stáli za ním,
a ti mu odpověděli: „Kla kle klakele kla kule.“. A začali
něco ukazovat. Slon tomu vůbec nerozumněl. Co ty
černoši jenom plánujou? Když tu se najednou všichni
rozeběhli jako do rytmu. Tla chla tla chla tla chla tla,
běželi černoši z jednoho rohu savany na druhý.
A už to šlo vidět, rozhodli se zaútočit na malou
antilopu, kterou si chtěli udělat k večeři. Antilopa se
vyřítila ze suché trávy a černoši jí nestačili, boj se
nevyvedl. „Lechla kle, latlache!“ začali se dohadovat
a jeden do druhého strkat, snad jako kdyby si
říkali, že za to mohl ten druhý a ne ten prví. „La chal
le la chal le, to ty za to můžeš, žes jí neulovil.“
„Telel lelel, nene, ty za to můžeš, žes jí neulovil.“ Byli
naštvaní, svěsili hlavy a šli pryč.
Na palmě seděla opice a schodila kokosový ořech,
bum, přímo do hlavy jednoho černocha, „Tla chleeee“
rozlobil se černoch a začal pěstí ukazovat na opici,
„Já tě sestřelím, ty opice jedna, lechle.“ nadával na
ní. Všichni černoši byli naštvaní, že dneska zase
nebude večeře. Směřovali do vesnice, ve vesnici už
byl zapálený ohen a kolem něho všichni černoši
postávali, pekli se tam chlebové placky.
Hmmmm, toto zavonělo, řekli si i ti černoši, kteří
neulovili antilopu, dáme si dneska jenom chleba,
uvědomil si každý z nich. A to jim stačilo.

Sluníčko začalo pomalu zacházet za obzor,
celá obloha byla červená, byl to velký
kotouč – slunce, který se dost rychle schoval za
obzor a najednou byla tma, všichni černoši zalezli do
svých chýší, a usnuli. I sloni si lehli. A lvi položili svojí
hlavu do trávy a dokonce i opice si lehla na kokosový
ořech, všichni usnuli. Chhhr pššššš.
Celá Afrika spí, všichni spinkaj. Jenom na obloze se
kmitají hvězdy.
Na druhé straně zeměkoule je zrovna světlo.
Když je na jedné straně zeměkoule tma, na druhé
je světlo.
Zatímco Afrika spí, tak Asie je vzhůru,
všichni zrovna utíkají do práce a do škol, protože
mají akorát dopoledne, za pár minut bude oběd
a všichni musí všechno stihnout.
Afrika si krásně oddychuje a spinká, zatímco Asie
spěchá rychle, aby stihla další den. Aby stihla udělat
všechno, co má udělat. Auta jezdí a lidi pracují,
sluníčko je vysoko, zatímco na druhé straně
zeměkoule sluníčko není, tam je tma.
A za chvíli v Asii dělají večeři a v Austrálii dělají
snídani a takhle to je pořád. Každý den, každou noc.
Když je tady noc, tam je den, když my spíme, oni jsou
zrovna vzhůru.
A u toho celá ta zeměkoule lítá, ona letí vesmírem a
ještě se u toho točí. Ona lítá dost rychle. Letí
vesmírem, takže nejen že se střídá den a noc, ale
ještě se u toho střídá roční období, podle toho v jaké
části letu je. Protože ona letí dokola.

Žirafa si toho všimla, začala se jí z toho motat
hlava, když viděla jak rychle tím vesmírem letíme,
řekla si: „No, to snad není možný!“ pokrčila si svoje
dlouhý nohy a lehla si radši na zem, aby se jí z toho
ta hlava nemotala.
„Co děláš?“ zakřičel na ní stuart, „Vstávej, ještě tě
přepadne lev. Ležíš tady na zemi, jen aby se do tebe
zakousl.“
Žirafa řekla: „Jen se podívej, Sťuarte, jak rychle
letíme.“
Sťuart se rozhlédl…

Kdo vystoupil na nebe a pak odtud sestoupil?
Kdo do svých dlaní nabral vítr?
Kdo svázal do svého pláště vody?
Kdo upevnil všechny konce země?

Jak se jmenuje?

Jak se jmenuje jeho Syn, zdalipak to víš?