Ezdráš

Příběh Ezdráše mluví o zoufalství nad Božím lidem.

Proč lid stále hřeší, ačkoliv dostává jasnou výuku a dlouhými léty napsanou zkušenost.
Ezdráš stojí jako svědek lidského úpadku a skutečně si nad ním škube vlasy.

Kolik mohl mít Boží lid požehnání a výhod oproti ostatním národům, kdyby stáli pevně v Božích příkazech.
V Ezdrášovi je přímo zachycen lidský úpadek a odklon, ačkoliv na sobě nepocítili žádný tlak od utlačovatele. Nikdo lidi nenutil, aby se opět míchali s cizími národy, ale přesto to udělali. Nikdo na ně netlačil, měli privilegia od krále, mohli zaujmout postoj nedotknutelných, nikdo by na jejich výhrady neřekl jedinou výtku. A přes to, jen tak, odešli k cizím bohům.

Je to katastrofální situace. Na konci knihy čteme, kolik lidí se takto provinilo, je zjevné, že jich nebylo málo.

Ezdráš vypráví o zoufalství, obrovské škodě, brutální ztrátě, více než škubání si vlasů hodné.

Po tak dlouhém trápení má lid šanci začít znovu v pokoji žít na svém území a v plném požehnání. Nedokázali si uhlídat své vlastní činy. Chyběla jim uvědomělost, která je součástí moudrosti.