Kdy nemá služebník už dál sloužit dotyčnému člověku?
Existují hranice, které chrání samotného služebníka?
Kdy ani není možné dál pokračovat?
V rámci respektování svobodné vůle existují hranice, které jako služebníci nemusíme překračovat. Pokud je překročíme, narušíme buď naší soukromou
zónu – bezpečnost, a nebo vstoupíme do manipulace, která není správná.
Prvním důvodem zastavení služby k danému člověku je jeho vlastní vůle. Neměli bychom překračovat svobodu jedince. Jinými slovy, když člověk nechce,
je to dostatečný důvod k odchodu.
Druhý případ je tzv. ´hřání si hadů na klíně´. Pokud služba druhým znamená respektovat jejich hříchy, stává se nám spoluúčastí, v které kvůli poskytované milosti trpíme i my. Pokud dotyčný není dostatečně rozhodnut skončit se svými hříchy, můžeme mu dopřát čas, ale pak jednat tak, aby žádný had nepřelezl na náš klín. K tomu je jediným prostředkem vyslovování pravdy. Pravdou se vyhraníš proti tomu a nemáš účast na jeho hříchu, když mu ho neschvaluješ.
Třetí a nejtěžší případ je člověk, který ve svém životě již zradil Boha. Odešel od Něj a znovu se vrátil. Ano, máme je zachraňovat a poskytovat jim cestu,
ale s velkou obezřetností, protože člověk, který nemá zábranu zradit Boha, nebude mít problém chovat se jako zrádce i k ostatním. Bůh dává nové šance každému, je ale dobré dávat si pozor.
Podobné příspěvky
Lidi, kterých je potřeba si vážit
Přijmout nebo odmítnout
Náš národ – Boží národ