Odpuštění

Duch svatý dotýkající se našich srdcí zná naše postoje. Nepřijde, když vidí nesoulad s Božím zákonem. Voláme ho, toužíme po něm, ale když nezačneme od sebe,
na naše volání přijde leda tak něco špatného. I satan umí potěšit duši. Hřích, který si držíme, otupí naše vnímání. A když voláme, slepě přijmeme cokoliv, co nás potěší. Je to stejné jako s falešnými proroky, říkali věci, které se lidem líbily, ale Duch svatý v tom nebyl.

Boží moc přichází v souvislosti s naší svatostí. Bůh dal na letnice svého Ducha svatého, aby přebýval v těch, kdo dodržují jeho přikázání. A jaká ta přikázání jsou?
Je například osobní neodpuštění překážkou k jednání Božímu? Může hřích být onou žábou na prameni? Jak to, že smrt nemohla udržet Ježíše ve své moci?

Skutky 2:23-24
…byl vydán podle toho, jak Bůh rozhodl a předem věděl, a vy jste ho vzali a usmrtili tím, že jste ho rukou bezbožníků přibili na kříž,
ale Bůh jej vzkřísil a osvobodil ze soužení Podsvětí. Proto také nebylo možné, aby byl zadržen v jeho moci;

Svatost Božího Syna, Jeho oddělení od hříchu a jednota s Otcem vypovídá o tom, že není součástí temnoty, proto se Ho nemůže dotknout. Bylo dovoleno jen zemřít
v souvislostí s naším ospravedlněním. Pokud chceme být součátí téhož Ducha, musíme začít od sebe, budovat vlastní svatost a pak čekat na Boha. Do tohoto světa Božích přikázání patří i odpuštění. Ježíšovo: „Odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ není jen vyjádřením lásky, ale především plněním Božího přikázání. Tak potvrdil svou svatost, a nebylo možné, aby byl zadržen v moci podsvětí.

Skutky 2:37-39
Když to uslyšeli, pukalo jim nad tím srdce a řekli Petrovi a apoštolům: „Bratři, co máme dělat?“.
Petr jim odpověděl: ,,Čiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů
a pak obdržíte dar Ducha Svatého.

Překážkou pro Božího Ducha je také obtíženost hříchem. Neuvidíme Boží jednání ve svém životě, pokud nevycházíme z hříchů. Toto vyjádření našeho svobodného rozhodnutí je překážkou pro Boží jednání.

Deu 15:1-2
Po sedmi letech budeš dávat prominutí. To prominutí bude spočívat v tomto: každý, kdo obdržel od svého bližního zástavu v osobě,
mu dá prominutí, nebude vykořisťovat svého bližního ani svého bratra, když se on bude dovolávat Jahva o prominutí.

Prominout i když to nedává smysl, i když vše tolik bolí, je NUTNÉ.