Dokonalost stvoření

Od počátku života na zemi bylo vše dokonalé, přesně určené a inteligentní.
Jediná věc, která pokřivovala tvář země, bylo rozhodnutí lidí, jak ji budou spravovat. Tak nastávala degradace. Země trpěla ranami zla, pro které se lidé rozhodli. Mezi chyby lidstva patří i nerozeznání nástrah zla a dovolení nechat se jím oklamat. (Svobodná vůle lidí byla součástí stvoření.)
Od začátku měl autoritu nad zemí člověk, jako nejinteligentnější tvor to tomu také odpovídá i z hlediska logiky. Jeho zlými činy země trpěla a stále trpí.

Přesto je stvoření dokonalé a krásné, odrážející inteligenci Stvořitele. V kontrastu zla na zemi můžeme pozorovat krásy přírody, zvířat a hvězd. Mimo to i krásné lidské tvorby.

Dokonalost inteligence Stvořitele se odráží na dokonalém stvoření.
Propracování detailů krásy, vnitřní funkčnosti a inteligence nelze vysvětlit ničím, co je kolem, ani vesmírem, ani samotným stvořením, pouze Bohem.

Genesis 1:1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
(O celém stvoření – Genesis 1)

Toto stvoření je stvořeno ke slávě Boží a má v Něm svou budoucnost.

Zjevení Janovo 5:13 A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat:
„Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!“

Inteligence stvoření, jeho dokonalý vznik a fungování s citem pro lásku, empatii, touhou po dobru, bylo dáno pro účel Boží. Stejně jako k Bohu patří země,
tak k Bohu patří Jeho stvoření. Země, stvoření i Bůh mají úzkou spojitost, dá se říct, že patří k sobě. Toto je i důvodem, proč Bůh touží po svém stvoření,
dělá vše pro jeho záchranu, spokojenost a jednotu se sebou samotným.

Chvála stvoření vůči Bohu je zcela přirozená, protože bylo stvořeno z lásky a pro lásku, jeho podstatou je inklinace k dobrému a Bůh je dobrý. Proto v nebi bude přirozené Boha chválit, protože nám je vlastní spojení s Ním a Jeho dobrotou. Podstatou stvoření není inklinace ke zlu, pokud se k němu vědomě nerozhodlo.
Ten, kdo skutečně miluje Boha, zůstane součástí Jeho stvoření, které Ho věrně chválí. Tato chvála bude naprosto přirozená, protože je součástí podstaty stvoření, které je zachráněné v Kristu Ježíši (vědomě se rozhodlo být s Bohem).

Boží záchrana v Kristu znamená pro člověka návrat do spojení a jednoty s Bohem.
(Odpadnutí lidstva zachycují další kapitoly Genesis.)

Jakubův 1:18 Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili* slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.

(*Nové zrození:
Jan 1:12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
Jan 3:3 Ježíš mu odpověděl: „Vpravdě, vpravdě ti říkám, pokud se někdo nenarodí shůry, nemůže spatřit Boží království
1 Petrův 1:23 Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží.)

Důvodem podobnosti 1. kapitoly Genesis ve Starém Zákoně (stvoření země) a 1. kapitoly Jana v Novém Zákoně (příchod Krista na zem – „Na počátku bylo Slovo…“) je stvoření. To první je fyzické, to druhé je duchovní (narodit se znovu). Při vzniku těchto obou stvoření byl přítomný sám Bůh jako ten, kdo do nich vkládá svou krásu, dokonalost, inteligenci a další (duchovně Ducha sv.). Tak fyzicky i duchovně můžeme odrážet Jeho obraz, resp. na Jeho lásku odpovídat láskou, chválit Ho
a žít z jednoty s Ním.