Lidi, kterých je potřeba si vážit

O lidském chování v mezilidských vztazích rozhodují často sympatie, shoda v názorech a situace, v kterých se společně nacházíme.

Je pravda, že lidi slučují okolnosti. Pro svou neúprosnost nás těžké situace nutí vidět lidi bez nadsázky a posuzování. Lidí si vážíme často hlavně proto,
že je v našich životních situacích potřebujeme.

To je správná otázka pro mezilidské vztahy… Potřebujeme lidi kolem sebe?
Ve stresové přetíženosti tohoto světa bychom řekli, že ne. Ale pravdou zůstává, že by neuplynulo ani 24 hodin a už bychom si bez lidí kolem sebe
připadali v koncích.

Někteří lidé kolem nás jsou přímo klíčoví pro náš život. Mezi nimi jsou i ti, kteří zvedají naší cestu životem do vyšších úrovní, nebo jsou schopni s námi ujít
kus cesty jako nutný doprovod.

Co ale lidé, kteří se kolem nás pohybují a připadají nám neužiteční pro náš život? A co přímo ti, kteří nám svými názory ztěžují život? Mnohdy jejich rady nejsou příjemné a my se nad nimi nechceme ani zamyslet. Často ale roky ukáží, že nám zvážení jejich názoru mohlo ušetřit spoustu let, protože obsahovaly moudrost.
Ačkoliv je nám to nepříjemné, tak zrovna takových lidí je potřeba si vážit.

Kolem nás se pohybují spousty lidí, jak v tom všem rozeznat dobrý názor?

Pokud máme na mysli dobrý názor, který posouvá člověka dopředu na jeho životní cestě, je jedním ze způsobů jak dojít moudrosti. Moudrosti se dochází velice často přes zapření vlastního názoru, nebo alespoň ochotou přijmout názor druhého jako zvážení hodného.

Moudří lidé bez problémů přiznávají, že se nechali poučovat od ostatních moudrých lidí, dokonce to považují za výsadu.

Za dobrým názorem se skrývá život člověka a jeho vlastní osobnost.
Pokud rozeznáme blízko sebe významnou osobnost, nebo člověka s dobrými životními výsledky, můžeme předpokládat, že i jeho názory budou správné.

Ježíš řekl, že „strom poznáme po ovoci“. A že „z trní se nemohou sklízet fíky“.

Na drobných maličkostech vidíme způsoby žití člověka. Rysy osobnosti jsou známé už po první schůzce. Přitom však musíme vypnout vlastní sympatie, vzdát se svého názoru a dokázat se na tohoto člověka podívat přes brýle různých životních situací. Potom jsme schopni zahlédnout hlavní rysy jeho osobnosti a jeho srdce.
Až teprve v tuto chvíli jsme schopni posoudit, jestli je tento člověk trním, nebo fíkovníkem. (Jestli nám bude úrodným, nebo ne.)

Teprve až v této chvíli můžeme před Boha přicházet se stížnostmi či pochvalami vůči tomuto člověku. Protože až v tuto chvíli vidíme podobně jako vidí Bůh. Až teprve teď jsme schopnými vynášet modlitby za tohoto člověka, které budou milé Bohu.

Tento správný postoj vůči člověku nám dává přístup od lidí se učit a nepromarnit svou životní situaci, být díky tomuto člověku posunut dál
na své životní cestě.

Pokud se ve svém výběru moudrého člověka v okolí spleteme, nemusíme se ničeho obávat. Platí totiž, že pokud se pokoříme názorově druhému
a náš postoj je upřímný, pravda stejně vyjde najevo.
Pokorný nachází poznání, protože v jeho upřímném srdci a ochotě podřídit se je místo pro lásku. A láska se člověku vrací nejen v podobě lásky,
ale i moudrosti a požehnání.
Takže pokorného člověka později stejně moudří lidé obklopí.