Víš, kdo nemůže být učedníkem Ježíše Krista?

Mnoho lidí chodilo za Ježíšem a On je vyučoval pravidlům Božího Království. Otevíral jim nejen Boží zaslíbení, ale i Boží požadavky pro naplnění těchto zaslíbení. Mnoho lidí dnes navštěvuje nedělní shromáždění, rádi poslouchají libozvučná kázání, slova zaslíbení, píšou si seznamy zaslíbení a pak je vyznávají, vyhlašují,
a jsou přesvědčeni, že tak je to správné. A ani moc nezkoumají, jestli to tak skutečně správné je.

TROCHA FANTAZIE (možná i smutné reality dneška)

Představme si, že by měl v našem sboru kázání sám Boží Syn. Postavil by se před shromážděné a prohlásil by toto:

„Přichází-li někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku, manželku a děti, bratry a sestry, ano i vlastní duši, nemůže být mým učedníkem.

Kdo jde za mnou a nenese svůj kříž, nemůže být mým učedníkem.

Neboť když někdo z vás chce postavit věž, což si napřed nesedne a nepočítá náklad, má-li na dokončení stavby? Jinak by se mu všichni, kteří to vidí, začali posmívat, když by položil základ a nemohl by stavbu dokončit, a říkali by: „Tento člověk začal stavět, ale nemohl dokončit.“

Nebo táhne-li nějaký král, aby se s jiným králem střetl ve válce, což si napřed nesedne a nerozváží, jeli schopen s deseti tisíci utkat se s tím, kdo proti němu přichází s dvaceti tisíci? Jestliže ne, pošle poselstvo, dokud je ten druhý král ještě daleko, a ptá se na podmínky míru. Tak tedy žádný z vás, kdo neopouští všechno, co mu náleží, nemůže být mým učedníkem.“

„Dobrá je sůl. Jestliže by však i sůl ztratila chuť, čím bude ochucena? Nehodí se ani do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať naslouchá.“ (Luk 14,25-35)

SHRNUTO

Ježíš by nám třikrát řekl, kdo nemůže být jeho učedníkem a slovo by zakončil přirovnáním (které se týká překvapivě právě lidí věřících), že se takoví nehodí ani do hnoje.

„Ale ale, Ježíši, tvoje řeč je příliš tvrdá. Bez lásky. Bůh je přece láska a všechny miluje. Jaké pak nám tu předkládáš podmínky? Otevírá přece náruč pro všechny. Zve nás abychom k němu šli. Proč mluvíš o hnoji a ještě horších věcech? Proč máme nenávidět rodinu? A nést kříž? Ten jsi přece nesl ty. My se máme z toho radovat. Tak proč takový negativismus. A všeho se zříkat? Jak asketa? Jak poustevník? To snad ne. A proč neužívat vše dobré? Nejsi Ježíši nějak negativní?
Víš Ježíši, lidi s takovými názory dnes nazýváme extremisty. Napříště si připrav něco pozitivnějšího, laskavějšího, nebo už tě nepustíme za kazatelnu. Ježíši, nemůžeš děsit lidi. Řekni něco pozitivního, třeba, že se z nás raduješ. Nebo nějaké zaslíbení, které bychom mohli ve víře vyznávat do duchovního světa. To je dnes ta moderní metoda! To dnes potřebujeme!“

Možná, něco podobného by dnes někteří, dotčení jeho slovy, namítali. Ale poslouchejte dobře, – ten, kdo má uši, ať slyší.

SPOČÍTEJ NÁKLAD

Musíme rozumět, kudy vede úzká cesta. Jinou se do Božího Království nikdy nedostaneme. Spočítat náklad neznamená zjistit podmínky a pak říci: „Já na to nemám. Je to moc těžké. Tam se nikdy nemohu dostat.“ Ne! To nikdy neříkej! Jsi stvořen pro Boží Království. Jan v listě píše, že jeho přikázání nejsou těžká. To je pravda. Věř tomu!

Co je to tedy „spočítat náklad?“ Spočítat náklad znamená seznámit se s pravidly a udělat vše pro naplnění podmínek. Samozřejmě nikoli ve své, ale v Boží síle. Na nás leží zodpovědnost za nastavení svých priorit. Bude v mém životě na prvním místě Ježíš, tedy přesněji Otec a Syn, nebo rodina, či snad někdo blízký? Nebo dokonce domácí zvířátko? Budu mít v popředí majetek? Budou pro mě nejdůležitější mé plány? Nebo si nadmíru zakládám na mém ctěném JÁ?
Tedy na svých schopnostech, na svém vzezření, na svých dovednostech? Už se k tobě doneslo, že když budeš chtít svůj život zachovat, že ho ztratíš?
Tedy že strávíš věčnost tam, kde bys nechtěl? Přesně tak to Ježíš řekl.

VÍTEJ V BOŽÍM KRÁLOVSTVÍ

Když dobře spočítáš náklad, porozumíš, že Ježíš je první i poslední. Zjistíš, že nejde o tebe, ale o Něj. Uvidíš, že On musí růst a ty se menšit. Pochopíš,
že vše je jen o Kristu. Je to náš jediný prostředník mezi Otcem a námi. Je to Král králů a Pán pánů! I andělé se mu klaní. Nezapomeň, že nic sis na tento svět nepřinesl, a nic (hmotného) si také neodneseš. Jediné, co si můžeš odnést je poklad v srdci, Ježíše v srdci. Poklad uložený v nebi skrze víru v Kristovu smrt
a vzkříšení. Poklad, získaný vydaností a vztahem s Ním. To je ta cesta do Božího Království.

Ať do tvého srdce, skrze zdánlivě negativní slova Ježíše Krista: „kdo nemůže být jeho učedníkem,“ přijde pochopení, – tedy duchovní zjevení, jak právě učedníkem být. Ať porozumíš, jak se dostat do Božího království. Jde totiž o věčnost! Jde o Boží království!