Každý člověk přináší jiné vnitřní poselství.
Jiná náplň znamená jiný příběh.
Příběh i náplň ovlivňují úzce pouze tělo, na které se vážou. Člověk je tedy uprostřed svého světa, který si sám tvoří. A také pánem svého území, které si sám vytváří. Nebo chcete-li obětí vlastního světa – příběhu, který si sám určil podle vlastní náplně.
Obsah této náplně si určil sám a její dopady působí na něho samotného. Každým svým krokem, dnem, minutou určuje svou náplň, která určuje budoucnost.
V jednom momentu, kdy přichází a přináší sám se sebou svůj příběh vázající se na náplň, přináší obraz sebe. Přichází k nám a my vidíme, kým on je. Tak příběh, náplň i způsob trávení životního času vykresluje to, kým jsme. Jako by v celkovém obrazu člověka, jeho charakteru, osobnosti ad. byl zachycen každý moment jeho života, rozhodování, činění,… všechno nosíš v sobě.
Mt 12:35
Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré;
zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.
(Dobrý člověk vybírá ze své zásobnice dobra dobro;
a zlý člověk vybírá ze své zásobnice zla zlo.)
V chvíli tvoření, v momentu, kdy máš vzít kus sebe a vynést ze sebe „dar“, nejsi schopný dát dobré, pokud jsi vnitřně zlý. Rozhoduje o tom „náplň“.
Jaké věci ovlivňují naši náplň?
Je to důležité nejen pro okolí, ale také pro náš osobní příběh, nejen pro druhé, ale i pro nás samotné.
Náplň je vnitřek, náplň je směr, jakým utíkají naše myšlenky, je to paprsek světla a nebo tma.
Náplň je motiv, který vzbouzí činy, které buď zraňují, nebo pomáhají.
Náplň se míchá v rozhodné chvíli vlastního přesvědčení. Existují chvíle uvědomění, v kterých se člověk rozhodne, co chce a kudy se vydá. Ten, kdo náplň míchá,
je člověk sám. On jediný má pravomoc namíchat barvu své náplně. Jedinec sám je pisatelem vlastního životního příběhu, protože náš příběh neurčují okolnosti
a osud, ale naše reakce na okolnosti a osud. Tak jak na dané skutečnosti reagujeme, stoupáme po stupínkách výš, nebo níž. (Co zaseješ, to sklidíš.*) Nerozhodují okolnosti, ale způsob, jakým na ně reagujeme. Naše reakce způsobují/ukazují kým jsme. Naše reakce nás formují a také podle reakcí poznáš zformovaného (vyspělého) člověka. Pokud reagujeme vítězně, tížívá situace nás nepřemáhá, neuzavírá do vězení, jako vítězové čelíme jiným situacím než ti poražení. Buď danou situaci pochopíme jako schod vzhůru, tím, že jí dobrem vybojujeme k vítězství, a nebo se jí necháme přemoct. Stává se tedy rozcestím, protože prohra vede
do odpovídající cesty stínů a výhra výš. Tam se cesta dělí a my se rozhodujeme, kam půjdeme. Tak sami určujeme svůj směr a to má vliv na náš příběh.
Naše náplň je tedy základ.
Dobrá náplň je dána Bohem a vzniká vždy z Jeho lásky. Nalézt Boží lásku, být milován, podstatně mění naši náplň. Být nalezen Bohem a Boha nalézt je zážehem světla uvnitř nás. Je to vznik, nový zrod. Jako svět vznikl slovem, vznikem světla a energií, tak setkání s Bohem je ono Slovo do našeho nitra (skrze slyšení slova
o Bohu, přichází Bůh skrze víru), které na sebe váže světlo a moc uprostřed temna a lidské slabosti.
Bůh je Duch, není fyzicky vidět, není obyčejným způsobem slyšet, ale místo toho, je novým životem v člověku, který k Němu přichází. Není jen něco vnějšího,
je vnitřním bodem existence uvnitř pokorného/chudého v duchu. Přijít k Bohu, k Dárci života, uznat Jeho existenci, budí v člověku náplň, jakou by nikdy sám
od sebe nedokázal vypůsobit. Neboť od přirozenosti naše náplň je zlá.
Jan 8:12
Ježíš k nim znovu promluvil a řekl:
„Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě,
ale bude mít světlo života.
* Co zaseješ, to sklidíš. Jestliže na nenávist reaguješ láskou, příště se setkáš s láskou. V tomto záleží také na tvé upřímnosti. Jak hodně upřímně zaséváš lásku. Jestliže zaséváš lásku, protože jsi vnitřně plný lásky, tzn. stal ses láskou, protože jsi plně získán láskou, láska tě doslova obklopí, světlo dokonale přemůže tmu.
Ježíš si nás získal láskou na kříži, která v plném uvědomění naprosto přemáhá lidské nitro.
Podobné příspěvky
Nadvláda přichází s růstem
Duše-nezapomenutelný příběh
Boj o život