Jsi mé nebe

K čemu je možné přirovnat nebe? Je to prostor nebo doba? Je to prožitek nebo místo? Na co se váže a proč vzniklo?
Mnoho lidí má mnoho zážitků z nebe a přece ho nepopsali. Nelze vystihnout v celém měřítku to, co je nebe. A kdybychom se snažili, nejsou ani slova na to.
Nebe je každopádně plnohodnotně nezměřitelné a nezapsatelné vnímáním „pozemšťana“. Stejně tak jako se nám zdají zvláštní duchovní zážitky, tak se nám zdá zvláštní nebe. Někteří lidé si nechtějí dovolit přemýšlet o takovýchto věcech, protože jsou příliš „ulítlé“.

Nakolik má intelekt schopnost
zamknout dveře vstupu?

Přemýšlení o věcech vyšších, o zákonech pozemských, které se na nebe vážou, a vůbec nějaká spojitost země s nebem obrovsky unavuje lidský mozek.
Pýcha a arogantnost se staví proti moudrosti a dovolení pochopit, i když to znamená namáhavé obrácení se. Začít přemýšlet jinak znamená přestavět celý svůj dosavadní projekt a to něco stojí.
Co když však nebe existuje a je nutné najít „vchod“?

A jak, když každý ho zná jinak, a nikdo není schopný obsáhnout ho cele?
Kde je ten návod a kde je poznání?

´vstoupil jsem´
a nebo
´nechal jsem Tě vstoupit, Pane´

Nezatajil jsem Tvou nádheru před ostatními, píše David. David nezatajil, jak moc miluje Pána. Vyznával něžnou lásku se svým Bohem. Nebylo pro něj těžké chválit denně Boží jméno. Každý den měl za co děkovat. Vyznával, že mu Pán stojí po pravici. Viděl Ho snad?
Skrze lásku s Pánem znal nebe. Nebe stvořené Bohem „se celé točí“ kolem Pána. Jestliže tedy miluji Jeho, nebe je kolem a nadosah. David ho měřil metrem lásky, znal jeho hlubiny, výšiny, délky i šířky, o kterých také píše Pavel.

Žalmy svědčí o Davidově otevřenosti. Boží lidé měli zjevení Pána a nebe, věděli o andělech a Boží moci. Věděli o duchovních oblastech a byla jim odkrývána pravda o budoucím ději na zemi.
Ačkoliv to někdy bolí oslabit skvělý konstruktivní svět tady a teď a posilnit duchovní stránku člověka, je to část, která setrvává bez konce, zatímco život teď ne.

Ježíš mluví o domě postaveném na skále, který svědčí o moudrosti člověka, který chápe duchovno a počítá s budoucnem tak, aby mu nebylo kamenem úrazu. Ježíš nepochyboval, On věděl to, co my nevíme. Ukazoval na vstup do nebe a varoval před zavřením dveří. Ačkoliv mnozí pochopili z Jeho slov, co musí udělat, nemysleli to upřímně a oklamali tak sami sebe. Vstupenka do nebe pro nikoho není laciná. Je zdarma pro ty, kteří to myslí upřímně. Bůh dal vše, ale člověk se zdráhá. Říká si – je to moc, myslet to vážně – a zpochybňuje sám sobě, jak reálné je nebe.

Ale po všem odevzdání, vydání se a hmotném zchudnutí se otvírá větší poklad. Ztráta sama sebe je to, nad čím váháme. Stojí to moc, stojí to příliš zahodit pozemský život se všemi jeho chutěmi a začít žít ten nebeský. Země se zdá nádherná, ačkoliv sama ukazuje na nádheru Boha, o co krásnější je oblast bez zla…

Ale ne mnozí pochopili. Ti však, kteří pochopili, žijí jinak a nemohou ani popsat tu nádheru pokladu, který získali.