Kdo má uši, slyš!

Izajáš 42:10-20
Zpívejte Hospodinu píseň novou! Ať zní jeho chvála ze všech končin země. Ti, kteří se vydávají na moře, i to, čeho je moře plno, ostrovy a ti, kdo na nich bydlí,
ať pozvednou svůj hlas, i poušť a její města, dvorce, v nichž sídlí Kédar, ať plesají obyvatelé Sely a výskají z vrcholků hor.
Ať vzdají čest Hospodinu, ať mu chvalořečí na ostrovech.
Hospodin jak bohatýr se vyrazit už chystá, svou horlivost jak bojovník rozněcuje, pozvedá bojový pokřik, proti nepřátelům svým si bohatýrsky vede.
„Byl jsem příliš dlouho zticha. Mám dál mlčet? Přemáhat se? Mám jen sténat, těžce jak rodička vzdychat a přitom po dechu lapat?
Hory a pahorky postihnu suchem, nechám uschnout každou rostlinu na nich. V ostrovy proměním řeky, jezera vysuším.
Slepé povedu cestou, již neznají, stezkami, o nichž nic nevědí, je budu vodit. Tmu před nimi změním v světlo, pahorkatiny v rovinu. Toto jsou věci, jež učiním,
od toho neupustím.
Ustoupí nazpět politi studem ti, kteří doufají v tesané modly, kdo říkají slitým modlám: ‚Jste naši bohové.‘“
„Slyšte, hluší, prohlédněte, slepí, ať vidíte!
Kdo byl slepý, ne-li můj služebník? Kdo byl hluchý jako můj posel, jehož jsem vyslal? Kdo byl slepý jako ten, za něhož jsem zaplatil, slepý jak služebník Hospodinův?
Mnoho jsi viděl, ale nedbal jsi na to. S ušima otevřenýma neslyšel nic.“

Kdo má uši, slyš!
Co vlastně znamená tento Ježíšův známý výrok?
Mnoho jsi viděl, ale nedbal jsi na to.
Znamená to vzít si k srdci to, co vidíš. Věřit v zázraky, věřit ve výroky Boží, stát se věřícím. Být vděčný za Boží činění, které naše oči vidí. Být vděčný za slovo Boží, které naše uši slyší.