Mládí se svou krásou, zralost s vyrovnaností vystřídá věk nedokonalých. Každý starší člověk se smiřuje s druhým místem. Už nejsme nejkrásnější, nejrychlejší, nestrháváme rekordy a nejsme těmi oslnivými hvězdami. Dříve nebo později se smiřujeme s druhým místem a postupně i s tím posledním. Zlost ani bezmoc nepomáhají, snad jen klid a moudrost se nás mohou zastat.
Stáří přichází nečekaně. Nová generace střídá starší a mnoho je těch, co nesou bolest na svém srdci.
Staré chyby se vynořují a nekonečně přináší pocit smutku. Lidé nás opouštějí a noví se těžko získávají. Ze samotářů se stávají vyhledávači pozornosti a přátelství. Život nám mění postoje.
To, co nám bylo dřív na obtíž, ve stáří toužíme mít. Roky nesou změny. Listopad života je nepříjemný, vnitřně toužíme po létu, nebo jaru, jenže bychom se navždy utrápili jít v těch obdobích sami bez těch, co s námi žili. Tak se tiše smiřujeme a držíme těch, co nám zůstali.
Blázen je v tom čase nejšťastnější, protože žije tady a teď a ničím se netrápí.
Stáří zkrátka patří k životu. Mladí na stáří nemyslí, ale o to víc je pak překvapí.
Bolest srdce je trpěna v tichosti, málokdo křičí, většinou ještě více umlká.
Co pro ně můžeme udělat?
Srdce ukazuje, že miluješ. Když bolí, měl jsi to opravdu rád. Je v pořádku, že bolí.
Čas nejde vrátit a srdce bude stále bolet, řešením je se s tím smířit.
Tam, kde jsi stál jako dokonalý a nádherný, jsi teď starý a sám. Není, kdo by obdivoval, není, kdo by vyhledával.
Stáří překvapuje svými pocity.
Izajáš 46:3-4
„Slyšte mě, dome Jákobův, všichni, kdo jste zůstali domu Izraelovu,
vy, kteří jste chováni již od života matky, od matčina lůna na rukou nošeni:
Já sám až do vašeho stáří, až do šedin vás budu nosit.
Já jsem vás učinil a já vás ponesu, budu vás nosit a zachráním.“
Podobné příspěvky
Jak ven ze zlého světa
Funkce Boží
Kdo jsi