Možná málokdo pochopil Boží srdce, aby mohl mluvit o tom, jaký Bůh je. Často do svých názorů o Bohu mícháme své vlastní mínění, abychom vylili svůj vlastní hněv, ačkoliv v Božím srdci není sebemenší odsouzení.
Tragédií církve je malé odevzdání se Bohu, i kdyby byl až příliš nepochopitelný. Stal se tak předmětem, který můžeme tvarovat podle svých představ.
A přitom On je Hrnčířem, který má tvarovat nás
Stejně tak jako jsme si dovolili měnit Boha, dovolili jsme si Jeho pravdy změnit na lži a to i lži, které se stávají zbraní zaměřenou na naše vlastní srdce.
Ku podivu i to je příčinou Božího zármutku.
A pak stejně jako jsme nechali zraňovat sami sebe, dovolili jsme zraňovat druhé, vydali jsme všechno dobro a spravedlnost skrytou v Bohu a Jeho stvoření.
To vše začalo tím, že jsme si změnili Boha, tak jak nám samotným dávalo vše smysl. Nedokázali jsme přejít to, že by Bůh mohl milovat i někoho jiného než nás, začali jsme odsuzovat lidi, co nebyli tak moc svatí jako my sami. To je tragédií církve.
Jako by Bůh odešel a nastěhoval se k těm, co jsou v našich očích špatní k hříšníkům s velkým srdcem, co každou minutou zapalují novou cigaretu, ale u toho mluví o věcech vlastních bolestí a neodkladně touží po záchraně.
Opravdu, ano je to tak, se Bůh sklonil k těm, kteří si to vůbec nezasloužili podle našich představ, ale podle Božích očí si to zasloužili mnohem víc než si dokážeme představit.
Bůh se dívá na srdce, Bůh hledí do hloubky a vidí, kdo je hoden. Možná jsem se hodně přepočítali, když jsme si mysleli, že se na to dívá tak, jako my.
Podobné příspěvky
Nepřišel jsem Zákon zrušit
Byli všichni spolu
Vyslání učedníků