Nemá, kde by hlavu složil

Lukáš 9:57-58 Když šli cestou, kdosi mu řekl: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ A Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“

Ježíš (Syn člověka) nežil v honosných palácích, ani v plné penzi hotelů.
Ježíš spal venku a dlouho do noci se modlil.

Ježíš znal co je skutečné bohatství, ačkoliv na zemi neměl mnohé statky, v nebi nikdy neztratil svou pozici.

Je přímá návaznost v způsobu života na zemi a životě v nebi?
Rozhoduje to, jakým způsobem jsme žili na zemi, o našem budoucím životě v nebi?
Je návaznost mezi nebem a zemí?

Nejhlubší oblast v této otázce opět zaujímá vnitřní člověk a podstata postoje srdce. Naše skutky mají stále prokazovat čisté srdce. Když apoštol Pavel píše,
že může žít v nadbytku i nedostatku, stále tím prokazuje prostotu jeho srdce. Znamená to, že i v nadbytku zůstává poníženým a nadbytek nemění jeho postoj srdce. Pokud bychom na světě žili v nadbytku, ale postojem srdce zůstávali prostí, budeme nadbytek označovat stejně jako nedostatek. Znamená to, že nadbytek nemá moc změnit postoje srdce a nemá pro člověka žádný lepší význam, neboť z jeho bohatství nečerpá nic do svého pokorného srdce. Nadbytek i nedostatek nijak neovlivňují dostatek, který máme v Kristu.

Ježíš volí cestu nedostatku, sám vyznává, že nemá, kde by hlavu složil, a netouží to změnit. Přichází jako chudý a žije z dostatku Otce, je tedy naprosto chráněn od nástrah nadbytku a ani nezkouší projít tímto bitevním polem tělesných žádostí.

Duchovní zákony fungují a tomu, kdo dává, bude dáno. Dobrému se vrací plná náruč do klína. Tuto plnou míru věřící může začít opět schraňovat a nepřistupovat
v průběhu svého života k Ježíšově výzvě: „Rozdej vše chudým a následuj mě.“. Ježíšovy výzvy patří do lidských životů nejen na začátku života věřícího,
ale doprovázejí nás stále skrze celý život. Vzdát se i Božího požehnání v chvíli nadbytku pro dobro druhých je ochranou před pádem a nástrahou. Ježíš ve své známosti mohl později využít nabídek zabezpečení a nadbytku, ale dále pokračuje po cestě prostého. Vytrvale se skrývá oblasti lidské slávy a nadbytku, který přináší. Můžeme říct, že tím odmítá Boží požehnání? Boží požehnání je jiné než bohatství světa, stejně jako lidská sláva nemá nic společného s věcmi nebe.
Na tomto světě bojujeme stálé boje proti svodům a nástrahám, umístit se do odpočinku a dostatku materiálního zabezpečení přináší do lidské duše nevinnou otázku: „Co by sis ještě přál?“. A zaměření Božího člověka chladne z vyhranění se pro Boha na dovolení si zpomalit a otevřít se potěchám světa.

Z této oblasti lidských nástrah se služebník opět dostává pouze Božím slovem, které opětovně přijme pro svůj život, spadne z výšiny na cestu, kterou vyhranil Ježíš (sluha není nad svého Pána) a to i tím, že přijme pro svůj život stejný postoj, jaký měl jeho Pán…. Nemám, kde bych hlavu složil.

A tak použitím svého nadbytku pro nedostatek ostatních chráníme své srdce a chráníme svou životní cestu od výkyvů, které nás zpomalují a zbytečně zaslepují.