Píšeň Mojžíše

Exodus 15:1-18
Tehdy zpíval Mojžíš se syny Izraele tuto píseň Hospodinu:
„Zazpívám Hospodinu, neboť se slavně vyvýšil – koně i s jezdcem vrhl do moře!
Hospodin je má síla a píseň, [to on] se stal mým spasením. Toto je můj Bůh, proto ho chci chválit, Bůh mého otce,
chci ho velebit.
Hospodin je udatný bojovník, jeho jméno je Hospodin.
Faraonovy vozy i s jeho vojskem do moře svrhl, nejlepší z jeho jezdců v Rudém moři ztonuli.
Propasti je přikryly, jako kámen klesli do hlubin.
Tvá pravice, Hospodine, je velkolepá v moci, tvá pravice,
Svou mohutnou vznešeností rozvracíš své protivníky – když vypouštíš svůj hněv, jak strniště je sežehne!
Dechem tvého chřípí se nakupily vody, jak hromady stály proudy [vod], propasti v nitru moře ztuhly.
Nepřítel řekl: ‚Budu [je] stíhat, doženu [je], rozdělím si kořist, má duše se jimi nasytí, vytasím meč, má ruka si je podrobí!‘
Zavál jsi svým dechem, moře je přikrylo, jak olovo se vnořili do mohutných vod.
Kdo je jako ty mezi bohy, Hospodine? Kdo je jako ty – mohutný v svatosti, úžasný v chvalách, konající divy?
Vztáhl jsi pravici, země je pohltila.
Svým milosrdenstvím provázíš lid, jenž jsi vykoupil, svou silou [jej] zvolna vedeš [až] k příbytku své svatosti.
Národy [to] uslyší a budou se chvět, obyvatele Filistie bolest zachvátí.
Tehdy se zhrozí edómské kmeny, moábských siláků se zmocní děs, všichni obyvatelé Kanánu se rozplynou!
Hrůza a strach je přepadne, pro velikost tvé paže zmlknou jako kámen, dokud nepřejde tvůj lid, Hospodine, dokud nepřejde lid, jenž sis vydobyl.
Přivedeš je a zasadíš na hoře svého dědictví, [na] místě, jež učiníš svým sídlem, Hospodine, [ve] svatyni, již upevní tvé ruce, Pane!
Hospodin bude kralovat na věky věků.“