Posedlost

Marek 5:1-20 Přijeli na druhý břeh moře, do země Gerasenských. A hned jakmile Ježíš vystoupil na břeh, vyšel mu z hrobů vstříc jakýsi člověk posedlý nečistým duchem:
přebýval ve hrobech a nikdo ho už nedokázal spoutat, dokonce ani řetězem ne, neboť býval už často předtím spoután okovy i řetězy, ale on přerval řetězy a rozbil okovy a nikdo ho nedokázal zkrotit. A byl bez ustání, ve dne v noci, v hrobech a na horách, vykřikoval
a zraňoval se kameny.
Když zdálky uviděl Ježíše, přiběhl, poklonil se mu a z plna hrdla zakřičel: „Co mi chceš, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Při Bohu
tě zapřísahám, netrap mě!“

On mu totiž říkal: „Nečistý duchu, vyjdi z toho člověka!“ A ptal se ho: „Jak se jmenuješ?“
Říká: „Mé jméno je Pluk, neboť je nás mnoho.“ A naléhavě žadonil, aby je nevyháněl z toho kraje.
Na stráni se tam páslo velké stádo vepřů. A nečistí duchové žadonili a říkali Ježíšovi: „Pošli nás k těm vepřům, ať vejdeme do nich.“
A on jim to dovolil.
Nečistí duchové tedy vyšli, vešli do vepřů a stádo v počtu kolem dvou tisíc se střemhlav vrhlo po srázu do moře a v moři se utopilo.

Jejich pasáci se dali na útěk a donesli zprávu o tom do města i do dvorců; a lidé se přišli podívat, co se přihodilo.
Přicházejí k Ježíšovi a vidí, že ten posedlý sedí, je oblečený a má zdravou mysl, ten, který míval množství zlých duchů;
a padl na ně strach. Svědkové jim vyprávěli, jak se to s tím posedlým seběhlo a co se stalo vepřům. Tu začali Ježíše prosit,
aby z jejich území odešel.

Když nastupoval do loďky, prosil ho ten člověk, jenž býval posedlý, aby s ním směl zůstat.
Nedovolil mu to, ale říká mu: „Jdi domů, ke své rodině, a vyprávěj jim o všem, co pro tebe Pán ve svém milosrdenství učinil.“
On tedy odešel a začal po Dekapoli rozhlašovat všechno, co pro něho Ježíš učinil, a všichni se divili.