Svoboda, co netíží

Schopnost spolehnout se na Otce,
Dovolení sám sobě nechat všechno Jemu,
Být tím, kým jsem.

Otec, co drží své dítě na ramenou, a má vše v rukách,
Radost z Něho jako svěží vánek napříč zemí,
Spočinutí v Jeho náručí.

Někdy Pán sám řeší věci, které tak často řešíme my. Někdy sám pustí to, co držíme. Někdy nás jednoduše osvobodí od všech starostí. Někdy ani nemusíme zavírat oči před budoucností, ale místo toho se můžeme v pokoji dívat do přítomnosti.

Někdy nemusíme utíkat, ale zůstat ve smíření sám se sebou.
Někdy nás Otec zaštítí jako své dítě a toto zastání úplně stačí.
Někdy radost prostoupí ze srdce do kostí, až do špiček chloupků kůže.
Někdy se oči rozzáří, protože On je tady.

Život s Bohem a Jeho milost, soucit a blízkost je tak jemná, tak bezpečná, tak komfortní.
On je Láska.