Poučné pohádky – Až na sám konec země 9

O LVÍ MOUDROSTI
Lev Rudolf, protože to byl král, měl takové jméno,
protože pocházel z královské rodiny. Mezi lvy
v Africe se vždycky soupeřilo, jeden lev z druhým
soupeřil, a ten, který vyhrál, byl absolutní král
a všichni se ho báli, protože to byl ten nejsilnější
samec, a to se vždycky dědilo. Když se narodil malý
lvíček, a jeho táta byl ten král, ten, co to všechno
vyhrál, tak si všichni mysleli, že on bude taky
nejsilnější, a proto mu dali takové krásné jméno
Rudolf. Ale tahle pohádka vůbec nebude o králech
a královských hodnostech. Ale bude o úplně
obyčejné věci, která se tomuhle Rudolfovi stala.
Když bylo Rudolfovi asi 5 let, to už byl docela velký
lev, objevila se v jeho hlavě otázka. Protože
pozoroval tu africkou krajinu a všechno to množství
těch zvířat, tak nad tím hluboce přemýšlel a dumal.
Všímal si toho, že zebry mají velká stáda, antilopy,
plamenáci, a že třeba různých ptáků tam jsou
obrovská hejna. Opravdu obrovská hejna, zatímco lvů
v jejich tlupě bylo třeba jenom 12, a pak už jich víc
nebylo, rozdělovali se a měli svoje teritorium. Tak si
říkal, jak je možný, že jich není takové velké
množství jako ostatních. Třeba sloni a lvi velká
stáda nemají, ale zebry už jo. Říkal si: ́Je to možné,
že by všechno bylo pro lvy tak připravené, aby měl
tolik jídla? A začal si myslet, že lepší zvířata,
těch je míň a horších zvířat je víc.

Začal si i myslet, že je tak super zvíře, a že těch
super zvířat je málo, protože jsou lepší a těch
horších zvírat je hodně, protože jsou horší. Začal si
myslet, že nikdo není tak dobrý jako on. Myslel si to
kvůli tomu, že viděl to velké množství a hejna. Pak
viděl ta silná zvířata, ta co vítězila a kralovala, těch
bylo prostě málo. A tak se Rudolf začal tou otázkou
zabývat ještě hlouběji. Protože jeho táta byl král,
nemusel kralovat, nemusel i obstarávat jídlo, protože
to dělaly lvice, tak se rozhodl, že všechen čas dá do
bádání toho, jak to na zemi funguje.
Začal nejdříve vyhledávat nejmoudřejší zvířata, když
se dozvěděl, že krokodýl je prehistorické zvíře, tak
se ho šel zeptat, jak to je, jestli mu jeho děda
nevyprávěl.
Pak se dozvěděl, že želva žije mnoho let, tak se jí šel
zeptat: „Ty, jaký to bylo, když jsi byla mladá, ty si to
určitě pamatuješ, byli vždycky lvi takovýhle králové,
vždycky bylo tolik zvířat a byli lvi namyšlení, a nebo
to byla nejlepší zvířata, nebo jak to bylo?
A želva mu řekla: „Ne ne ne, chlapečku, ty si myslíš,
že seš královský zvíře, to je pravda, ale třeba je
královské zvíře i orel.“
Orel je zase král nebes, Ooooo, to nikdy lva
nenapadlo, a kdo je potom teda král vody? Žralok,
nebo velryba? A to želva nevěděla. Ale řekla mu:
„Vidíš, kdybych byla pyšná, tak bych řekla, že želva
je král vody, protože to jsem já.“.

Když tam odtud lev odcházel, tak si říkal:
́Proč mě to říkala, že kdyby byla pyšná… nemyslí si
ta želva, že jsem pyšnej náhodou? ́
A šel dál, potkal mravence, mravenec je zvíře,
které žije jenom pár roků, ale lev ho zrovna potkal,
tak mu říká: „Ty mravenče, co si myslíš o lvech?“
Mravenec v tom momentě vytasil:
„Že jsou pyšný a nic jinýho.“ Otočil se a šel pryč.
Cože? Lvi jsou pyšní? „Ty, jak jsi to myslel?“ rozběhl
se za ním a chtěl ho zamáčknout svojí tlapou. „Jestli
mi to neřekneš, tak tě zamáčknu, mravenče!“
„Já jsem to myslel třeba takhle… Aby jsi získal
odpověd, tak mě chceš zabít??? Myslíš si, že seš
nejlepší zvíře, že můžeš zabíjet malá zvířata,
protože seš velkej, tomu se říká pýcha.“ otočil se
mravenec. Hodil si na záda malou větvičku, jako když
se nosí kláda na rameni a šel dál.
́Hmm, to je tedy těžké. ́ řekl si lev.
́Jsem největší zvíře, každý se mě bojí, ale když toho
zneužiji a budu na zvířata zlý, tak si o mě začnou
myslet, že jsem pyšný, a že si o sobě myslím, že jsem
nejlepší zvíře, hmmm. ́
A tak se Rudolf, jenom tím, že dlouho hloubal a
přemýšlel, dostal do oblasti uvažování, kterou už
prochází dospělí lvi, kteří přijímají kralování.
Rudolf už zjitil, že si o něm ostatní zvířata myslí,
že je pyšný, a že je velký a že když té pýše podlehne,
tak bude klidně ta malá zvířata zabíjet a bude mu to
úplně jedno. A to on nechtěl. Začal do své hlavy
zapisovat pravidla, kterých se chce držet.

A tak si ten lev začal uvědomovat co chce a co
nechce, na co si má dát pozor a na co si nemá dát
pozor. Tzn. že si řekl nesmím ostatní zvířata trápit,
a už si tak dal nějaké pravidlo do své hlavy.
Když bude malé zvíře, tak mu pomůžu a nebudu ho
zabíjet. A už si dal další moudrou radu do své hlavy.
A dám si pozor na to, abych nebyl pyšný.
To znamená, že si nebudu myslet, že jsem nejlepší,
a že jsem jediný král. Ale budu si vážit i ostatních
zvířat. A takhle už měl lev ve své hlavě asi 3 pravidla,
kterými se rozhodl řídit. Ještě ani nebyl král
a už se těmi pravidly začal řídit.
Představte si, že neuběhly ani 3 měsíce a tohohle lva
znali po celé savaně široko daleko všichni, protože byl
strašně hodný, ten měl tolik kamarádů, tolik zvířat ho
mělo rádo, jen kvůli těm 3 pravidlům, které si dal do
hlavy.

Boháč se zdá sám sobě moudrý,
ale nuzný, který má rozum, ho prohlédne.
Milosrdenství a věrnost chrání krále,
milosrdenstvím podepře svůj trůn.