Prázdnost náboženství

Pojem „náboženství“ se používá pro všeobecné označení víry lidí.
Má i druhý význam, často používaný v křesťanských kruzích – prázdné náboženství. Je opakem živého vztahu s Bohem. V tomto významu náboženství nese jen prázdné úkony, které lidé bezmyšlenkovitě dělají. Myslí si, že pro ty skutky je Bůh zachrání. Tradice a prázdné náboženské úkony, které náboženství vyžaduje, nenesou žádný pozitivní vliv na správnou víru člověka. Naopak – za mnohým prázdnými úkony se skrývají temné síly, které člověka spíše svazují. (Ačkoliv si všeobecně lidé myslí, že se jedná o skutky víry.)
Člověk tak často pod záminkou strachu vyloučení z církve, porušení stanoveného pravidla, či stále stejně opakujícího se rituálu, ztrácí citlivost na projevy Boha, lásku s Bohem a Ducha svatého.
Všude, kde se prázdné náboženské skutky vyžadují, můžeme předpokládat přítomnost špatného a nebezpečného náboženství všeobecně.

Ačkoliv je toto negativní náboženství prázdné, stále vděčíme jeho tradičním zastáncům za všeobecné pojmy o Bohu, které v sobě po staletí nese. V pojmu všeobecných církví vyznávajících Ježíše Krista jako Pána můžeme říci, že i negativní výskyt prázdného náboženství v nich můžeme opomíjet pro přínos poskytnutí prvních vhledů do víry čerstvě uvěřivšího člověka. Tzn. že nese důležitý úkol celkového povědomí o víře a učí ji.

Kráčíme mnohdy světem a svět je pro nás tvrdou realitou, s kterou nelze hnout. Ale stejně jako existuje více cest světem pro člověka, jedna vyšší, druhá nižší, záleží, kterou si zvolí, tak i víra v Boha přináší vyšší cestu zázraků. Stejně jako si volíme mezi druhy jídla, drogerie, produktů, na základě naší volby buď zůstáváme na spodní linii, nebo se dostáváme výš.

Ačkoliv „svět, realita“ neví o žádné z výšin, ani bodů (viz obrázek), náboženství drží pevné body zvyků a tradic, výuky, lidských nároků i Bible a Ducha svatého.
V těchto bodech se drží i každý jedinec, který má už i své vlastní vhledy do víry, ale Boží realita se přibližuje těmto bodům jen v dvou pilířích Bible a Ducha svatého. Boží realita se v ničem nedotýká náboženství. Dotýká se nejvyšších zjevení vlastních vhledů, avšak jen v bodech, vlastní vhledy nikdy nezachycují celou Boží realitu.

Vlastní vhledy jsou nejdůležitější, opírají se však o základní prvky náboženství. Boží reality se dotýkají tam, kde se zcela vzdalují od náboženství. Mnohdy nespoutaní, silní v lásce k sobě, druhým a Bohu, získáváme nejsilnější zjevení. V plném odevzdání Bohu, bez limitů vůči Němu, docházíme Boží vůle pro náš život. Vlastní vhledy jsou důležitou oblastí pro nalezení Boží reality. Dotýkají se jak základů náboženství, tak Boží reality, abychom mohli být silní ve vlastních vhledech, musíme dobře znát základy výuky z Bible.

Boží realita má jen dvě prohlubně – Bible a Ducha sv., v místech „zvyky, tradice, výuka, lidské nároky“ se odtahuje. Ačkoliv jsou vlastní vhledy s náboženstvím spojeny v 5 bodech, tak v Boží realitě zůstávají pouze 2 z nich.
Náboženství a vlastní vhledy představují žebřík k Boží realitě. Náboženství se vůbec Boží reality nedotýká, ale představuje první reálné pojetí o víře. Abychom pochopili Boží realitu, musíme znát všechny potřebné „základy“, a potom směřovat výš. (Jako zákon, který jen ukazuje na lidskou nedostatečnost, vede
ke Kristu.)