Vidět dál

Říká se, že ve vztazích musíme mít zaměření na cíl a ne na drobné nedokonalosti.
Znamená to též dalekozrakost místo krátkozrakosti.
Schopnost vidět všechno svrchu přináší také dovednost přecházet drobné detaily nedokonalostí.

Je dobré dát druhému šanci změnit se?
Je správné přehlížet chyby, abychom vybudovali důvěru?
Je pravdou, že ten, kdo jde s námi dál, i když zná naše charakterové chyby, je po rocích brán
jako přítel.

Ačkoliv lidé, kteří mají správný nadhled, jsou většinou samotáři, sklízí obdiv u mnohých.
Samota je u těchto lidí podmínkou moudrosti, protože jen ten, kdo má klid na to vejít do hloubek
a tráví čas správným smýšlením, nachází pokoj uvnitř nalezené pravdy.

Stres nenapomáhá tomu, abychom byli vyrovnanými lidmi.

Vyrovnanosti člověk dochází skrze hluboké uvědomění. A tento stav je obdivuhodný pro ostatní. Takovýto moudrý člověk často nevyhledává pozornost ostatních, protože ví, že je pomíjivá a sama
o sobě pokoj nepřináší. Naopak, spíše znepokojení.

Být moudrým uprostřed nemoudrých neznamená svou moudrost každému ukazovat. Moudrosti totiž dochází jenom ti, kteří kráčí po její cestě, a ti jsou přirozeně schopni takovéhoto jedince vyhledat „v pustině“. Moudrost jako by byla poutí.
Mnohdy se vydáváme na cestu moudrosti skrz poušť a odlehlá místa, někdy nám stačí ticho vlastního pokojíku.

Proto pokud soud vynáší člověk,
který není mužem pokoje,
není proč si nad jeho výroky lámat hlavu,
ne každý soud vychází z moudrosti.