Rodina

Rodina je základ společnosti.
Každá rodina má svoji tvář.
Rodina je jako strom, který plodí své ovoce.
Rodina je buňka, která se vytváří a pak je schopná sama fungovat.
Rodina silných jedinců dokáže pomoct ostatním aniž by se vysílila.
Rodina drží pospolu, jeden druhého navzájem.

Výraz rodina používáme všude tam, kde se skupina lidí podporuje navzájem, něco vytváří a nese výsledky.

Člověk potřebuje rodinu. Nikdo nechce být sám, ačkoliv každý máme umět být sám. Je dobré uvědomit si, jak má správně vypadat rodina.
Uvědomit si, co od rodiny mohu dostat a vzít si, co potřebuji. A uvědomit si, co mám dát a dát to, protože to funguje. Když se naučíme dávat, rodina roste a sílí, stává se jednotkou, týmem, který dokáže jednat a udělat, co má, může mít cíl a ten cíl splnit.

Pokud má rodina cíl, vždy to na první pohled jde cítit. Pokud mají všichni společný záměr, mají i společnou cestu a ta cesta je tak zhmotněná, že každý, kdo přijde, pozná to.

Rodina má svou hloubku a ducha. Rodina vytváří svůj svět.

Od života jsem čekal málo, ale řekl jsem si, že moje rodina bude žít, že se jí budu věnovat. Že budu vidět v očích ty poklady. Že si užiju každý nádech a výdech, každý úsměv, každý dotyk. Řekl jsem si, že ji prostě budu žít. Hledal jsem nádheru a… našel ji. Pak začal ten strom sílit, najednou mě ta krása přemohla jako mocná vlna moře. Každá nitka sílila do provazu. Cítil jsem se zpevněn tím, co mám. Stál jsem v tomhle světě s rodinou kolem mě a našel víc než jsem čekal.
Láska mě chytla, nemohl jsem bez těch lidí žít. Na každý problém jsem odpovídal: „Mám rodinu.“.

Řekl jsem si: „Vytvořím osobnosti.“ a začal jsem do lidí vkládat. Hledal jsem kus jich, abych pochopil jejich podstatu, na kterou jsem chtěl navázat.
Čekal jsem, mnoho času jsem čekal a pozoroval. Dal jsem čas jedinci, aby mi ukázal to, kým je, abych ho mohl pochopit. Dal jsem mu čas.
A pak jsem pochopil, že to on pozoruje mě a já jsem vzorem. Pochopil jsem, že pro rodinu musím udělat toto: Žít svůj život, být tím, kým jsem.
Abych jim tak předal moudrost mého života. A tak mě rodina naučila, že to není jen o rodině, ale o životě, který se má žít. A pak jsem viděl odrazy,
odrazy mé na nich. Viděl jsem, že si to nejlepší vzali a stali se tím. A začal jsem si s nimi obrovsky rozumět, vždyť oni byli jako já.

A tak jsme šli životem dál, tak jak jsme mu rozuměli my.
Teď jsme byli tým, který si rozumí.

Stál jsem uprostřed těch lidí a bylo to, jako bych tvořil svět, jako by mi snad vůbec nic neuteklo, najednou jsme spolu měli tolik obrazů a informací,
až jsem to nemohl pojmout. A v každém z nich jsem viděl kus své lásky. Miloval jsem jejich úsměvy, jejich myšlenky, jejich pohledy na svět.
Viděl jsem jejich krásu. Ani to netušili, jak jim to sluší. Řekl jsem si, že budu žít pro ně. Aby věděli, že jsou milovaní.

Dával jsem jim a oni se smáli.
Řekl jsem: „Je to krásný svět.“.
Na začátku jsem se zaměřil jen na rodinu, teď v ní mám celý svět.

Když máš dostatek lásky pro rodinu,
máš ji i pro svět.
Miluj!