Studnice Živého, který mě vidí

Voda je život.
Bez vody nelze žít.
Ježíš je ta živá voda.
Voda, jenž je za potřebí k věčnému životu.

Půda, kterou Bůh dal Abrahamovi, byla horkou, v které i Izák a Jákob museli urdžovat své studny.
Věděli dobře, že bez vody dlouho nevydrží, ačkoliv měli početná stáda, nadbytek a bohatství.
Voda ve své podstatě zůstává základní životadárnou tekutinou, byť zcela obyčejná, je nad všechny poklady.

Čistota vody svědčí o kvalitě. Čistá voda je standard, jedině kvalita dává život.
Ačkoliv voda byla zajištěna kvalitními studnami a každá vesnice, která měla svojí studnu, byla dobře zaopatřená, Ježíš smýšlí výš.

Jan 4:14
„Kdo by se však napil té vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky,
ale ta voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“

Nejen, že voda na zemi zajišťuje život, Ježíš se zaměřuje na vyšší věci, na život věčný.
Živá voda představuje vstup do lidem nepoznaných oblastí života, do života po smrti, oku skrytému království Božímu, které je svou podstatou nádherné
a nadpřirozené, stejně jako představa živé vody, díky níž již nikdy nebudeme žíznit navěky.
Toto neznázorňuje nějakou námi nepochopitelnou pohádku, ale pouze víru v Boha, který vidí. ´Studnice Živého, který mě vidí´ leží na této zemi a je svědkem,
že lidé, kteří ji vykopali, měli četná zjevení o samotném Bohu.

Sama voda, sám život svědčí o Tvůrci, který je. I nalezení vody a vykopání nové studny pro lidi znamenalo Boží přízeň. Lidé dokázali věřit, že se o ně Bůh postará, když nalezli studnu. Studny pro ně byly potvrzením, že Bůh žehná jejich životu. Věčnou nadějí, že budou žít. Voda lidem dávala potvrzení o jejich dobré budoucnosti, když měli vodu, věděli, že budou žít.
Proto právě v tomto místě Ježíš mluví o věčném životu, v místě naděje, víry a potvrzení, že budou žít a nezemřou. Právě v těchto místech oplývajících velkou sílou naděje Ježís zvedá lidský zrak výš, k nebi, k věčnému životu.

Ježíš přišel pro tu příčinu plnosti života.
Plnost života, který přišel dát, je ve svých rozměrech nevyměřitelná. Míra plnosti, kterou Ježíš svým životem, smrtí příšel otevřít, je mnohem větší než vesmír sám. Nevyměřitelná a hluboká. V představivosti člověka o mnoho větší než zmatečný strach hloubky oceánu. Bůh jí má však pod kontrolou. Plnost života
v měřítku Božím je skutečně to, co se nám nikdy ani nesnilo. Záleží už jen na míře našeho přijetí a odevzdání se Božímu plánu.

V jedné kapce této živé vody, o které Ježíš mluvil u studny, představující zajištění stálosti žití, je víc než váha všech prožitků životů lidí celé země.