Vlk v ovčím rouchu

Vlk je na číhané, aby trhal.
Volavka straží léčku.
Oba jsou podobní srdci pyšného. Jsou jako člověk vábící svého bližního do léček hříchu.

Skutky 20:28-32

Dávejte pozor na sebe i na celé stádo,
ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve,
kterou si Bůh získal krví vlastního Syna.
Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo.
I mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu.
Buďte proto bdělí a pamatujte, že jsem se slzami v očích po tři roky ve dne v noci každému z vás neustále ukazoval cestu.
Nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás proměnit a dát vám podíl mezi všemi,
kdo jsou posvěceni.

„Vlk v ovčím rouchu“ často dobrým skutkem kryje svoji nepravost. Srdce člověka může dojít až do stavu zkaženosti. Hlavním rysem u toho je neochota se změnit, neochota činit pokání. Pýcha narůstá a její známkou je skrývání vlastní špatnosti. Proto tento „vlk“ má sklon se „převlékat“ za někoho čistého. Pýcha zakrývá vlastní špatnost a často, aby byla úspěšná, bojuje proti druhým, zraňuje, brání se dříve než jí vůbec někdo napadl.

Lukáš 6:39-49

Řekl jim také podobenství: „Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy?
Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel.
Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém vlastním oku nepozoruješ?
Jak můžeš říci svému bratru: ‚Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku,‘ a sám ve svém oku trám nevidíš?
Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.
Dobrý strom nedává špatné ovoce a špatný strom nedává dobré ovoce.
Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesklízejí fíky a z hloží hrozny.
Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé.
Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká.
Proč mne oslovujete ‚Pane, Pane‘, a nečiníte, co říkám?
Víte, komu se podobá ten, kdo slyší tato má slova a plní je?
Je jako člověk, který stavěl dům: kopal, hloubil, až položil základy na skálu. Když přišla povodeň, přivalil se proud na ten dům, ale nemohl jím pohnout, protože byl dobře postaven.
Kdo však uslyšel má slova a nejednal podle nich, je jako člověk, který vystavěl dům na zemi bez základů. Když se na něj proud přivalil, hned se zřítil;
a zkáza toho domu byla veliká.“

Trní i hloží jsou píchavé keře. (Dobrý či špatný strom je obrazem vnitřního člověka, který rozhoduje o skutečném stavu člověka.) Člověk, který svými slovy bodá, nemá v srdci pokoj. Takový člověk často soudí bratra a sám vlastní chybu nevidí. A dokonce to může být i člověk, který oslovuje Ježíše „Pane, Pane.“, ale důležité je, zda podle Něho i žije.

J 10:12

Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání.

Máme dávat pozor na sebe i na ostatní věřící a proti vlkům se chránit. Máme Ochránce Pána Ježíše, který pečuje o svůj lid. (Ježíš – DOBRÝ PASTÝŘ) On je silnější než jakýkoliv vlk.
Co je ale naším úkolem v případě příchodu takového člověka?

1.Janův 4:1-6

Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa.
Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha;
každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a který již nyní je na světě.
Vy však jste z Boha, děti, a zvítězili jste nad falešnými proroky, protože ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě.
Oni jsou ze světa; proto z nich mluví svět a svět je slyší.
My jsme z Boha; kdo zná Boha, slyší nás, kdo není z Boha, neslyší nás. Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha klamu.

Na každé tvrzení takového člověka máme hledat odpověď v Bibli, a na každé špatné tvrzení, na každé bodnutí, vyslovit pravdu. Říct dotyčnému pravdu je nutné, protože se na základě ní může změnit. Pravda je také základem pro Boží jednaní. Bůh začne jednat.
Jde o to rozeznat ducha pravdy a ducha klamu. Pravda vyhání klam. Je dobré zaměřit se při každé jednotlivé věci na její správnost či klam podle pravdy Boží Ducha, který je v souladu s Biblí. Bible má mnoho veršů a některé mohou svědčit na obě strany, pokud se ale pravda Bible v člověku sjednotí s Duchem Božím, klam rozpoznáme. Aby se pravda Bible a Ducha svatého sjednotila v člověku, je potřeba úplné odevzdání a pokoru vůči Bohu. Pokud je takovýchto lidí víc a sjednotí
se, jedná se o zdravou církev, která takto dokáže rozpoznat klam.
Toto je jeden z hlavních významů sjednocení věřících (církve), jejich ochrana navzájem.
(Bible v celém svém pojetí mluví o čistotě a svatosti, kterou také předpokládá, když mluví k církvi. Jednalo se tedy o psaní církvím, které byly čisté, šlo jim
o svatost a plnění Pánových přikázání. Odevzdaný život každého z nich pro Pána Ježíše byl předpoklad k správnému rozpoznání klamu. Pokud je církev zkažená,
už to samo je pro ní pádem. )

Jeremiáš 23:26

Jak dlouho ještě budou v lůně proroků lidé, kteří prorokují lež a zvěstují podvod svého srdce?
Pomocí snů, které vyprávějí jeden druhému, se usilovně snaží, aby můj lid zapomněl na mé Jméno;
takto pro Baala zapomněli na mé Jméno jejich otcové!
Ať prorok, který měl sen, vypráví sen! A ten, který ode mne má slovo, ať mé slovo věrně podává! Co mají společného sláma a pšenice? – Jahvův výrok.

Což není mé slovo jako oheň? – Jahvův výrok. Není jako kladivo, jež tříští skálu?
A tak uhodím na ty proroky – Jahvův výrok -, kteří si navzájem kradou má slova.
Uhodím na ty proroky – Jahvův výrok -, kteří melou jazykem pronášejíce výroky.
Uhodím na ty, kteří prorokují ze lživých snů – Jahvův výrok -, kteří je vyprávějí a zavádějí můj lid svým lhaním a chvástáním.
Já jsem je neposlal, nedal jsem jim příkazy a oni tomu lidu nijak neprospívají, Jahvův výrok.

„Vlk“ často nebývá poslán Bohem, ačkoliv to sám o sobě tvrdí. To pýcha mu dává promlouvat.

Prorok je ten, kdo mluví věcí Boží k lidem Božím.

I člověk, který není prorokem, ale staví se na Boží výroky, aby tak napravoval církev podle svého uvážení, podle toho jak vnímá jeho srdce,
má zodpovědnost za vyslovená slova, kterými může buď rozhánět, nebo chránit stádo.