Jsou lidi, které si Bůh použije, aby zachránil ubožáka.
A mohl tak topit ubožáka v oceánu svojí lásky.
Dožene ho, přemůže ho. I kdyby se bránil, pozná, že je milován.
Procházíme životem a chvílemi bezmoci. Není nikdo, pro koho bychom měli hodnotu.
Často ani nechceme mít pro někoho hodnotu, protože hledáme něco víc.
A tak uprostřed bezmoci nenacházíme nic, co by nás znovu postavilo na nohy.
A pak přijde člověk, postaví se před nás s nabídkou, jakou jsme opravdu nečekali.
Bůh nám vyrazí dech jednoduchou pozvánkou.
Pozvánkou, která je tak jednoduchá, že by nás nikdy nic tak dokonalého ani nenapadlo.
Bůh se dotýká hluboké podstaty člověka. Překvapuje. Odzbrojuje. Přemáhá.
Aby ubožákovi dosvědčil lásku.
Nevím, kdo je v tu chvíli tím zachráncem, jestli člověk, co přinesl onu pozvánku, nebo Bůh, co ho poslal a on to ani neví.
Setkání se zachráncem je ale prolamující.
Člověk, který nabídne pomoc a reálně ji vykoná, protože to cítí v kostech, však zapisuje.
Zapisuje řádky do srdce a riskuje, že se na něj ubožák nenávratně nafixuje.
Láska učiní závislým, když to vše nepřipíšeš Bohu.
Pokud do toho jdeš s tím, že je to pozvánka od Pána, ten oceán lásky tě obklopí a nepřestane bouřit.
Vlna za vlnou tě bude smáčet a hlubina pohlcovat, zůstaneš ztracen v Jeho pohledu.
Dovol ať tě lidé vedou k záchraně, a pak na ně zapomeň, nech je tam stát a dívat se, jak tě přemáhá láska toho Jediného, Boha.
Když tě skutečně milují, je to pro ně ta nejlepší odměna.
Podobné příspěvky
Povzbuzení služebníkům
Bližší než člověk
Bible a Duch svatý