Například Mojžíš. Jako každý z nás dostal svůj životní úkol.
Narodil se do Egypta, zázračně přežil smrtící výrok nad celou jeho generací.
Dostává se do královského domu a plně rozumí egyptské problematice.
Vidí utrpení svého lidu. A když se od něj odděluje, je to jen proto, aby na poušti dostal od Boha svěřený úkol ohledně péče o svou generaci.
Narodil se pro lid, aby vykonal Boží vůli.
Na povel Boží jedná pro blaho lidu. Vyvádí na poušť otroky, aby se stali svobodnými. Bojuje za lid, aby se probral a stal se věrným vůči Bohu.
Svůj úděl nese Mojžíš statečně.
Dlouhý čas se za ně přimlouvá a tento úděl rozhoduje i o tom, že už do konce svého života poušť neopustí.
Jeho generace se mu stala osudnou, miloval je, bojoval za ně, nakonec umírá a celá jeho generace po něm. Možná se stal obrazem pro ně, nevysloveným slovem, že jako on zemřou i oni. Nesl úděl toho lidu celým svým životem a stejně jako oni do země zaslíbené nedošel.
Mnohdy žijeme pro své děti, jejich spokojený život se stává naším údělem. Nakonec je nám to i příjemné, řešit pouze je. Máme v nich své potěšení.
Jako Boží služebníci žijeme však úděl svěřeného Božího úkolu. To, co nám Bůh připravil, je dostačující, nacházíme uspokojení s dobře oddělaným úkolem.
Svět Boží služby je o dobře oddělané práci a kvalitním výsledku.
Mojžíš se stal hrdinou pro svůj lid, ačkoliv na něj mnohokrát reptali. Jeho životní čas byl silně naplněn životním úkolem. Tento velký příběh s hlubokou náplní jako by zapadá do vzdálené pouště, která dodává jedinečnosti Mojžíšova přátelství s Bohem. Není snad lepšího místa pro Mojžíšův příběh. Ztratil by v místech potoků, zeleně, stromoví na své váženosti? Mojžíš stoupal často na vrcholy hor, aby se tam setkal s Bohem, nakonec na jedné z nich umírá, opět na vrcholku, tam, kde byl nejblíž Bohu (v Jeho náruči). Veškeré blaho země zaslíbené, by pro Mojžíše bylo málo v porovnání s jeho setkáváním na hoře s Bohem. Mojžíšův životní úkol byl spojen s lidmi jeho generace, které vyvádí, pečuje o ně a nakonec stejně jako oni umírá na poušti. Byl spojen s tím příběhem? Byl spojen s tímto lidem? Byl spojen s pouští plnou zázraků? Naplnil svůj životní úkol v chvíli, kdy dostává od Boha povel požehnat a odejít na horu Nebo?
Přemlouvá Boha, aby mohl vidět zemi, aby tam mohl vejít, ale místo toho Bůh neoblomně trvá na tom, že se musí rozloučit. Stejně jako Ježíš v zahradě Gersemane mluví k Otci: „Je-li to možné, ať mě mine tento kalich. Ale Tvá vůle se staň.“, stejně tak Mojžíš možná
z těžkosti projití smrtí nechce odejít. Každý z Božích služebníků však má velkou naději v nebi a přijímá svou smrt jako součást svého úkolu. Proto Mojžíšova smrt nemusí být vnímána jen jako trest
za chybu, kterou udělal.
V Nové Smlouvě Bůh svrchovaně vítězí nad našimi propady, a dokáže každou chybu obrátit na dobro. Nebo snad svrchovaně počítá
s našimi chybami, pokud nám velice záleží na tom splnit svůj úkol dobře. Z pohledu Nové Smlouvy by smrt Mojžíše byla součástí jeho úkolu, neboť se jako prorok Boží stal obrazem pro svou generaci, kvůli které i jeho chyba v životě nastala, nesl svůj úděl, který se točil kolem nich.
Pokud Bůh vydá svůj výrok, musíme se rozloučit. Pokud Bůh stanoví náš úkol, musíme ho učinit. Není na výběr, pokud Bůh nedává na výběr. Boží plán je nad všemi našimi sklony prožít si své sny, touhy, přání. Závažnost Jeho rozhodnutí je neměnná a člověk sám s ní nijak nepohne. Pokud Bůh rozhodne o našem osudu, je to Jeho svrchovaná vůle, s kterou se musíme smířit a prožít svůj životní příběh tak, jak On naplánoval a sjednotil ho s Božím plánem. Mnohdy netušíme hloubky Božího plánu a díváme se na vše jen z pohledu své bolesti a nenaplněných tužeb, ale z pohledu Božího bychom na všechny Jeho úradky řekli: Ano.
Podobné příspěvky
Zapři sám sebe
Milovat bez zásluh
Jeden vedoucí – Duch svatý