Byli všichni spolu

Skutky 2:1-28
Když přišel den Letnic, byli všichni spolu.
Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli.
Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich.
Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
V Jeruzalémě tehdy pobývali zbožní Židé z každého národa na světě.
Když se ozval ten hukot, sešla se spousta lidí a byli ohromeni, protože je každý slyšel mluvit svou vlastní řečí.
Úžasem bez sebe říkali: „Hleďte, copak ti všichni, kdo tu mluví, nejsou Galilejci?
Jak to, že tedy každý slyšíme svou rodnou řeč?
Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judeje i Kappadokie, Pontu a Asie,
Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté,
Kréťané i Arabové – slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!“
Všichni žasli a nevěděli, co si o tom myslet. „Co má tohle znamenat?“ ptali se jeden druhého.
Někteří se ale posmívali a říkali: „Opili se novým vínem!“
Tehdy vstal Petr s ostatními jedenácti a hlasitě k nim promluvil: „Židé a všichni, kdo pobýváte v Jeruzalémě, chci vám něco oznámit. Dobře mě poslouchejte:
Tito lidé vůbec nejsou opilí, jak si myslíte – vždyť je teprve devět hodin!
Děje se ale, co bylo předpověděno ústy proroka Joele:
‚V posledních dnech, praví Bůh, vyliji svého Ducha na všechny lidi. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci uvidí vidění, vaši starci budou mít sny.
Jistěže na své služebníky a služebnice v těch dnech vyliji svého Ducha a budou prorokovat.
Ukážu zázraky na nebi a znamení na zemi, krev a oheň a oblaka dýmu.
Slunce se obrátí v tmu a měsíc v krev, než přijde veliký a zjevný Hospodinův den.
Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, však bude zachráněn.‘
Slyšte má slova, Izraelité: Bůh vám dokázal, kdo je Ježíš Nazaretský, když skrze něj mezi vámi konal divy, zázraky a znamení, jak sami dobře víte.
Když vám ho Bůh podle své jisté vůle a prozřetelnosti vydal, ukřižovali jste ho rukama bezbožníků.
Bůh jej ale vzkřísil a zprostil utrpení smrti, protože nemohl zůstat v její moci.
David o něm říká: ‚Hospodina vidím před sebou napořád, je po mé pravici, nezakolísám.
Mé srdce je šťastné, můj jazyk zpívá, také mé tělo v naději odpočívá.
Nenecháš v záhrobí duši mou, svého svatého nevydáš rozkladu.
Cesty života jsi mi oznámil, ve své přítomnosti mě sytíš radostí!‘