Jan, 17.kapitola

Když toto Ježíš pověděl, pozdvihl své oči k nebi a řekl:
„Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby [tvůj] Syn oslavil tebe,
tak jako jsi mu dal pravomoc nad veškerým tělem, aby všem těm, které jsi mu dal, dal život věčný.
A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.
Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal.
A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u tebe měl, dříve než byl svět.“
„Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali.
Nyní poznali, že vše, co jsi mi dal, je od tebe;
neboť slova, která jsi mi dal, jsem dal jim a oni je přijali.
Skutečně poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že jsi mě poslal ty.
Za ně prosím; neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, protože jsou tvoji a všechno mé je tvé, a co je tvé, je mé a v nich jsem oslaven.
A již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já přicházím k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno, jako jsme jedno my.
Dokud jsem byl s nimi [ve světě], zachovával jsem je (a střežil ve tvém jménu, které jsi mi dal), a nikdo z nich nezahynul,
kromě syna záhuby, aby se naplnilo Písmo.
Nyní přicházím k tobě a toto mluvím ve světě, aby v sobě měli plnost mé radosti.
Já jsem jim dal tvé slovo, a svět proti nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako já nejsem ze světa.
Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého.
Nejsou ze světa, tak jako já nejsem ze světa.
Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda.
Jako jsi mne poslal na svět, i já jsem je poslal na svět.
A sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.
Neprosím jenom za ně, ale i za ty, kteří budou skrze jejich slovo věřit ve mne;
aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás byli [jedno], aby svět věřil, že jsi mne poslal ty.
Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim, aby byli jedno, jako my [jsme] jedno,
já v nich a ty ve mně, aby byli přivedeni k dokonalé jednotě [a] aby svět poznával, že jsi mne poslal ty a že je miluješ tak, jako miluješ mne.
Otče, chci, aby i ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, a aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mne miloval před založením světa.
Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal. I tito poznali, že ty jsi mne poslal.
Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mne miloval, byla v nich, i já abych byl v nich.“

Studijní překlad

Boží slovo – Bible, když je čtena v průběhu života věřícího, může pokaždé promluvit do aktuální situace a to i v rozdílnosti životních období, také v návaznosti
na to, v jakém poznání Boha jsme. Rozdílnými pohledy a způsoby pochopení jsme stále přitahování a soustřeďováni k Bohu. Duch svatý může oživovat Boží slovo také v návaznosti na dobu, která právě je. Bůh má kontrolu nad Božím slovem zaštiťujícím vydaného Božího služebníka. V rozdílných obdobích našich životů vyvstávají pravdy tak, jak nám právě mají hloubkově zasáhnout do životního příběhu. Boží slovo je živé a mocné v každém čase. Dává sílu a řešení.

Nerada do Bible píšu, nebo zvýrazňuji, protože i samo zvratné zájmeno mi může dát sílu. Nechci zvýraznit jeden řádek víc než druhý, protože i mezera mezi řádky mluví. Ačkoliv se jedná o překlady, chci i v nich tušit sílu toho prvního svitku. Ačkoliv musel být použit člověk, aby písař napsal Boží nepopsatelné,
chci v inkoustové nitce Boží slávy uvnitř prožít mohutné hromobití Jeho Já.

A tak tato zaznamenaná modlitba Ježíše může být i pro mě prožitkem s Ním dva tisíce let po tom, co tu byl. Každé slovo mi může být vysloveno do uší.
Můžu vnímat závažnost toho, co potom šel vykonat. A mohu chápat, co chce dělat teď. (Když jen On bude chtít.)

Nejvyšší Soudce a Původce vší pravdu je Bůh. Proto i Bible má soudit mě, ne já ji. Nikdy nemáme dostatek moudrosti, abychom něco z ní opomíjeli na základě svého uvážení, ale pouze celistvě braná pravda může hovořit.