Ačkoliv od nepaměti Bůh chtěl, aby se lidé neupínali ke králům, ale přímo k Bohu, králové na zemi byli a jsou a vládnou lidem, kteří se pod ně musí pokořit.
Boží národ od počátku neměl krále, až později, když si ho sám od Boha vyžádal.
Ježíš Kristus je Bůh a jediný Král, který vyjadřuje to správné vyžadování od lidí se pokořit. On splňuje to, že jen Bohu se máme klanět, proto je to i Král a Vládce, který vládne celé zemi.
Zacharjáš 9:9
Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a vítězný, pokorný, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.
První příchod Ježíše na zem jako Krále lid docela překvapil, naše očekávání je totiž pozemské, ale sám Bůh nevidí výsadu krále v jeho bohatství a pýše.
Ačkoliv Ježíš přišel jako Král, sloužil druhým a byl pokorného ducha. Když víme, že Jeho Království je nad všechna království, že On je i nad vesmírem a vším stvořením, naše pozemské kralování založené na pýše a nadbytku ztrácí zcela svou moudrost a důvody.
Je opravdu Bůh tím nadřazeným bohem plným pýchy a povyšování se?
Musíme změnit naše představy a raději směrovat své postoje do stejné pokory a skrytých pokladů v hlubokých lidských hodnotách, abychom dobře chápali,
kým Bůh je a co po nás chce. Toto nám změní zcela i naše pohledy a hodnoty, podle kterých žijeme. Změní nám to život.
Druhý příchod Krále je popisován jako „návrat pro svou milou“ – lidi, kteří na Něj očekávají. A soud a Jeho královská moc se projeví mimo jiné tím, co je skutečně opravdové. Co je skryto, bude odhaleno. O čem svědčí naše skutky, to vyvstane. Opravdovost a upřímnost lidských srdcí rozhodne, jestli Ho budeme vítat v radosti, nebo ve strachu. Říká se, že přijde v moci, že přijde ve slávě. Co to pro nás znamená? Bude jako králové země? Nebo bude podobný jako při Jeho prvním příchodu? Přijde a ponese jasné rozsouzení? Nebo v Jeho království již je dávno rozhodnuto díky tomu, kde se duchovně nacházíme už teď? Určuje duchovně naše cesta
za cílem sama náš soud? Ježíš se stal Cestou. Je naším soudem to, jak jsme na ní daleko?
Čekáme až Ho spatříme, nebo už Ho vidíme duchovně každého dne…?
Čekáme na nové dny stále v těch starých, nebo se dennodenně proměňujeme do nových?
Očekáváme soud ve výčtu svých dobrých skutků, nebo nás samo odsuzuje to, že Ho dávno osobně neznáme?
Připravenost nevěsty (věřících) očekávající na svého Ženicha (Ježíše Krista) se projevuje její vlastní královskou hodností. Její podobou Jemu. Do Krista dorůstáme, do Krista se proměňujeme, s Kristem jsme jedno. Krista máme znát. Dokonce tak, že víme s čím přijde.
Mnoho lidí zná krásu Krále, popisuje Jeho nádheru a osobní prožitky s Ním.
Niterná láska se Stvořitelem otvírá dveře do ráje. Boží Království je již mezi námi, Boží Království, které bez Krále není královstvím.
Nakonec přišly i ty ostatní panny a říkaly: ‘ Pane, Pane, otevři nám!’
Ale on odpověděl: ‘Vpravdě vám říkám, neznám vás!’
Bděte tedy, neboť neznáte dne ani hodiny.
Matouš 25:12
Podobné příspěvky
V temnotě
Chřtán náboženství
Zjevení