Svoboda v Duchu svatém je svobodou skutečnou. Není povelem k hříchu, ale je povelem k prožitku lásky, radosti, blízkosti s Pánem. Smíme prožívat své životy naplno. Mnohdy svým svobodným projevem osvobozujeme ostatní lidi kolem nás. Radost jako by se rozlévala a dávala dovolení být sám sebou.
Chtěl nás takové Bůh?
Žít čistý život je vyžadováno.
Žít odevzdaný život Bohu je očekáváno.
Žít radostný život je dovoleno.
Jestliže prožívám Pána na dech daleko, pak je to běžné být sáma sebou. V jednotě s Bohem není čas přemýšlet, rozvažovat, hledat tu správnou masku jednání. Jediné, co jde, je být sám sebou.
A co je důležité, je to do-vo-le-no.
Šla jsem po ulici a chválila Pána s pohledem k nebi. Šla jsem lesem se sluchátky na uších a tančila na tu píseň, při které zkrátka nejde dál stát jako prkno. Zpívala jsem píseň nahlas přes celý les.
A když jsem se rozhlédla, nikdy tam nebyl, ani v ulici města, nikdo nic neřešil, nestrhlo to ničí pozornost, možná proto, že jsi to slyšel TY a nechal sis to pro SEBE. Můj Bože!
Přál sis svobodu mou, abys měl plnou chválu mou, abys viděl, co jinde ne pro obtěžkání společenskými okovy.
Přál sis vidět pohled lidských očí upřených k nebi tak moc, že jsi vše okolo uspal, aby snad nikdy nezarazil mou odvahu.
Přál sis, abych neviděla okolnosti a upřela svou pozornost jen na Tebe.
Jsi mi vším.
Budu tančit a smát se, i kdyby všichni prstem ukazovali, protože mi za to stojíš.
Neznám hlubší lásku než lásku našeho Boha, neznám krásnější dny než ty dané Jemu, neznám niternější blízkost než tu Jeho.
Podobné příspěvky
Prázdnost náboženství
Prosti pomsty
O, vy malověrní