Utrpení

Když si Petr vzal Ježíše stranou a začal ho kárat: „Bůh tě chraň, Pane, to se ti určitě nestane!“,
chtěl svého Pána chránit od utrpení, které Ježíš právě sdělil svým učedníkům jako svou blízkou budoucnost.
Ježíš mu však řekl: „Jdi ode mne, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože nemáš na mysli věci Boží, ale věci lidské.“

Tehdy Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž
a následuje mne,
kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji,
kdo by však svou duši zahubil kvůli mně, nalezne ji.

Syn člověka má přijít v slávě svého Otce se svými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání“
(Matouš 16:22 a dál)

Obrana před utrpením je pouze kamenem úrazu.
Příprava na utrpení pro nás znamená překonání sám sebe a svých snah zachránit se.
Snaha zachránit se v tomto světě je věcí lidskou, spíše tělesným sklonem.
Nemáme mít na mysli věci lidské, ale Boží, které nevidí utrpení z pohledu bolesti a trápení, ale z pohledu dopadu na Boží království.
Míra sebezapření je obrovská, zvláště pokud jde o oběť smrti.
Velmi velké sebezapření musel mít náš Pán v mysli, aby odmítl Petrův výrok a nedovolil si ani na chvíli koukat na věc jeho pohledem.
Poznání Božího království nám pomáhá čelit vlastním bolestem a smrti,
když známe Boží pohled, když víme o boji za nebeské království, když známe náš úděl na této zemi.

Ježíš znal svůj úkol na zemi svěřený Otcem. A znal slávu, která pro Něj byla přichystána. Co jsou pozemské prožitky v porovnání s nebeskými zaslíbeními?
Ježíš znal hodnoty nebe a měl zjevení pravdy. I my máme usilovat o pochopení nebeských pravd a přizpůsobit jim svůj život. Nezapomínat na jasně vytyčenou cestu od Pána ať už nese větší či menší oběti. Nikdy se nemáme zřeknout víry v Pána Ježíše, i kdyby cesta za Ním byla plná utrpení. Nemůžeme zachovat vlastní život na úkor věčného života. Musíme znát nebeskou podstatu každého z nás a nikdy si ji nenechat vzít.