Jsi opravdu učedník Ježíše Krista?

Kam míříš?

Když se řekne „učedník Ježíše Krista“, mnozí si představí VIP křesťana, který je na nějaké vysoké duchovní úrovni a má téměř svatozář. Tím se zdánlivě tvoří nějaká vysoká duchovní laťka nad jakýmsi „obyčejným křesťanstvím“, na které jsme běžně zvyklí. V sobotu či neděli navštívit shromáždění, někdy modlitební
a občas nějakou vyhlášenou akci. A pak si žiji svůj život se svými starostmi. Tady si dovolím říci, že takhle podobně se podařilo ďáblu nastavit v život mnohých
a uvrhnout je do vlažného stereotypu „křesťanského života“. Ale Boží normy nemůžeme odvozovat od toho „jak se to běžně dělá“. Naší jedinou spolehlivou normou pro život jsou Kristova slova. Jeho slova jsou Duch. Jeho slova jsou život. Jeho slova nikdy nepřestanou platit. Jsou věčná. Skrze Kristovo slovo jsi spojem s věčností.

Po svém vzkříšení Ježíš promluvil ke svým učedníkům: „Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů … křtěte je … učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“ (Mat 28,18 – 20)

Jeho učedníci, tedy apoštolové, nebyli posláni „vyrábět vlažné věřící“, ale takový druh lidí, kteří budou zachovávat to, co jim Ježíš říkal. To je základ. Pro koho platí to, co říkal Ježíš? Samozřejmě pro všechny. Nebo snad někteří nemusí zachovávat to, co Boží Syn říká? Samozřejmě ano. Jak jinak by stavěli dům na skále, který vydrží každou bouři? Byl by na písku a spadl by. Nezapomínejme, že vlažnost nám nezaručí nějakou nižší odměnu, ale jak je psáno ve Zjevení: „vyvrhnu tě ze svých úst“. Vlažnost je cesta do pekla. Je to tvrdé? Možná pro naše představy či naši lenost. Kde ale budeme, když nebudeme s Kristem?

Na jiném místě nám Ježíš říká: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci, a naleznete odpočinutí svým duším“ (Mat 11,29) Jasné instrukce, jasné zaslíbení. Pro každého člověka!

Co je to Kristovo jho?

Jeho záměry, jeho oběť pro naši záchranu, myšlení jeho srdce, jeho utrpení, jeho vydání se Otcovým záměrům a tvoje vydání se Božímu záměru pro tebe,
tvoje oběť pro záchranu druhých.

Co se máme učit od něj?

Sledujme, jak jednal, jak myslel, co říkal, pro co žil, jaký měl vztah k lidem, jaký měl vztah k Otci, atd. Ať to vše je i ve tvém životě.

Jaká je odměna?

Pokoj v srdci v každé situaci zde na zemi a věčná sláva v Božím Království.

A měj na paměti, že do Božího Království vcházíme skrze mnohá soužení. (Sk 14,22)

Jinudy cesta nevede!

Jak často se máme učit od Ježíše?

Stále! 24/7. Nejsme svoji. Jsme jeho majetkem. Koupil nás svou krví. Je za nás zaplaceno.

Už nepatříme ani sami sobě, ani světu, ani ďáblovi. Jen Kristu, pro kterého jsme stvořeni. (Kol 1,16)

Nespokoj se s ničím vlažným a nech se zapálit Božím ohněm, (Luk 12,49),

který Ježíš přišel pustit na zem, a nebude uspokojen, dokud nebude hořet. I ve tvém životě.

Učednictví je úžasná výsada a zároveň i „normální“ křesťanství.