Láska nepočítá křivdy

U lásky je jedno kolik chyb uděláš, stále tě bude milovat.
Pravá Boží láska, (kterou mají i Boží lidé), stále pamatuje na ničím nesmazatelný podpis Ježíše, že se za lidi vydal i s jejich prohřešky.
On není ten, kdo odsuzuje.
V Jeho očích je nevinen, stále nevinen, i když se dopouští chyb, ne pro lidskou podstatu, ale pro čin, který se náš Bůh rozhodl udělat.

Rozhodl se dát.
Rozhodl se ospravedlnit.
Jen tak. Bez zásluh, které by očekával.
Jen proto, že je dávající.

Rozměr Božího požehnání nemůže omezit naše lidská představa.
Bůh dává stále nové šance.
Zapomíná a maže provinění, nečeká až si to odpykáme. On zkrátka dává zdarma.

Je těžké naučit se být dávajícím? Je těžké být jako On?
On nepočítá křivdy. Je těžké zapomínat a vyhazovat soupisky prohřešků těch, co se provinili proti nám?
On se usmívá a miluje, objímá v hlubokém obětí. Dokážeme i my přejít všechno zlé ve vteřině a projevit nejen milost, ale i potěšit? Dokážeme být tím, kdo láskou přímo vyhazuje do vzduchu jakékoliv bolesti duše, místo toho hned uzdravuje toho, kdo se prohřešil, tak silnou láskou, že hříšník padá na kolena?

Umíme být dávajícími? Čišet milostí a opravdově se vydávat za druhé?
Jestli ano, nebe je blízko, znamená to poznat zcela nový život.
V obdarování druhých býváme obdarováni.